Místo, kde na vás dýchne nostalgie, odpadne stres, a nakonec se vám bude jen těžce odcházet. Asi si by člověka na první dobrou nenapadlo, že hovoříme o obchůdku se starými pohlednicemi, známkami či mincemi. Ale je to skutečně tak. Jakýkoliv podnik totiž vždycky dělají lidé. A v tomto případě to platí dvojnásob. Majitel Václav Hromádka je totiž neskutečný sympaťák.
Studnice vědomostí s pamětí, kterou by mu kdekdo mohl závidět, to je zkrátka Vašek Hromádka. Vystudoval práva, ve svém životě vystřídal řadu povolání včetně dlouholeté vojenské služby, kterou jak sám říká, opravdu nenáviděl. Hned po ní si začal hledat cestu ke sbírání starých pohlednic, mincí či známek a jeho obchůdek dnes naleznete v pasáži U Stýblů. Za prosklenou výlohou pozoruje každodenní ruch velkoměsta a vtipně glosuje současné i to minulé dění ve společnosti. Jak už jsme naznačili, tak prodejna pana Hromádky není zdaleka jen o tom si koupit nebo naopak prodat nějaký artefakt. Stačí se jen zeptat na nějakou drobnost a majitel vás zahrne příběhy ze svého života či z historie nejen hlavního města Prahy.
Tím, ale nechceme říct, že by nabídka v obchodě Alfafila nestála za to. Stačí si vzpomenout na nějaké místo či období a je zde skutečně velká šance, že k němu pan Hromádka nalezne nějakou pohlednici, sadu známek či mincí. Našli jsme zde například i známky ze Severní Koreje nebo pohledy z těch nejzazších koutů naší republiky. Když se Václava zeptáte, jakých artefaktů si cení nejvíce, tak vám odpoví jednoznačně: „Nejraději mám staré pohlednice z pražských hospod, které dnes už třeba ani nikdo nezná.“ Takové fotografie lze považovat i za drobnou exkurzi do historie českého pohostinství. Možná budete sami překvapeni, kolik překrásných restaurací či hotelů existovalo v Praze v první polovině minulého století.
Jak už jsme řekli, za vším, co v prodejně naleznete, stojí zajímavý příběh. Pokud doma máte něco, co s sebou také nese určitou historickou hodnotu, neváhejte se na pana Hromádku obrátit. Ale varujeme, že od vás rozhodně nevykoupí každou starší pohlednici nebo minci. Má toho totiž na skladě tolik, že už si musí vybírat, který příběh stojí za to.
