Zeptali jsme se několika renovovaných architektů, aby nám prozradili svůj názor na současný a případně budoucí vzhled Náměstí Republiky. V pondělí 20. března odpovídal architekt Dan Merta. V úterý odpovídal architekt Lukáš Ehl. Ve středu reagoval historik architektury Jakub Potůček. Čtvrteční a zároveň poslední postřeh má na svědomí architekt Jakub Klaška.
Dan Merta ze studia Architectura z.s.: Náměstí Republiky je třeba vnímat jako jedno z nejvýznamnějších veřejných prostorů v Praze, a to především v historickém kontextu. Bohužel přestavba kasáren na Shopping Mall Palladium a novostavba banky Unicredit toto zajímavé území velmi poškodily. Obě stavby jsou velmi průměrné a nedosahují úrovně paláce Hybernia, Obecního domu a Kotvy.
Možná by se dal prostor rozehrát a vložit mu duši nějakým zajímavým projektem na úpravu veřejného prostoru, myslím tím okolí výstupu ze stanice metra Náměstí Republiky.
Lukáš Ehl ze studia Ehl & Koumar Architekti: Je to zvláštní prostor, neohraničený a neukončený, není ani náměstím ani křižovatkou. Rozbíhá se do všech stran a mizí v zákoutí ulic. Tento stav vedl autory dnešních úprav k tomu, aby prostor co nejvíce zcelili a sjednotili. Celá plocha je zadlážděna do jedné roviny a mizí tak hranice pěšími a pojížděnou částí. Parter domů probíhají vzory pražské mozaiky. Zvýšenou obrubu tramvajových zastávek se podařilo posunout až do ulice Na Poříčí, a díky tomu nepůsobí v prostoru jako bariéra.
Tvarem a uzavřením prostoru náměstí Republiky se již dříve zabývaly některé studie – např. školní práce Mojmíra Pukla na Škole architektury AVU.
V roce 1995 byla vypsána veřejná architektonická soutěž na novou budovu Hypobanky a prostorové dotvoření náměstí Republiky. Soutěž vyhrál architekt Bernhard Winking, který orientoval budovu Hypobanky svým čelem a loubím v parteru směrem do náměstí.
S vlastním návrhem přišla Alena Šrámková a její tým. Budovu Hypobanky navrhli v podobě pevného klínu, který zdůraznil význam prostoru jako křižovatky a směrem do ulice V Celnici ji pohledově uzavřeli hmotou druhého domu. Vlastní budovu banky korunovali skleněnou kupolí, která by zdůraznila význam této instituce jako paláce na hlavní městské třídě. Zlatý totem v návrhu upozorňoval na potřebu výtvarného díla v prostoru náměstí Republiky. Ano, slušelo by to zde nějaké soše nebo objektu.
Historik architektury Jakub Potůček: Pražské náměstí Republiky pro mě představuje stejný typ veřejného prostoru, jako Václavské náměstí. Tedy místo, jež dávno ztratilo glanc a stalo se pouhou maškarou, které se člověk s radostí vyhne obloukem. Na rozdíl od Václaváku, o němž se Le Corbusier v roce 1928 vyslovil jako o překrásném bulváru, ale náměstí Republiky elektrizujícím místem nikdy nebylo.
Změnit to chtěla řada soutěží, z nichž nejvýznamnější se uskutečnila v letech 1966–1971. Byla to třífázová architektonicko-urbanistická soutěž, ve které se vyzvaní architekti zabývali projekty koncertní síně, obchodního domu trustu Prior a Interhotelu Čedok. Tím byla náměstí vytýčena obchodní a společensko-kulturní úloha, která ve smyslu vysokého umění nebyla naplněna.
A tím se dostávám k dnešní funkci náměstí, které polistopadové zásahy natolik deformovaly, že snese jen drobné prostorové úpravy. Proto bych náměstí transformoval v něco univerzálního a mimočasového, třeba v zahradu či park. Zkrátka v něco klimaticky pozitivního, žijícího se vlastním životem pro budoucnost. A to navzdory historii, urbanismu i magistrátu hlavního města Prahy.
Jakub Klaška ze studia Zaha Hadid Architects: Náměstí Republiky vnímám jako důležitý článek sítě veřejných prostranství vnitřní Prahy. Má obrovský potenciál propojit množství důležitých dominant a v jeho těsné blízkosti. Je potřeba se zaměřit na ambici transformovat náměstí do destinace, a to především ve vazbě na pěší toky a potřeby chodců. Vyčištění a zpřehlednění prostoru by určitě vylepšilo vnímání existujících zanedbaných prostorových vazeb a znovuobjevilo hierarchii urbanistické struktury území.
