Zima už pomalu končí a ani se nenadějeme a bude tu jaro a s ním Velikonoce. A stejně jako před staletími i dnes toto období symbolizují masopustní oslavy, které zásluhou Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan patří neodmyslitelně i k životu u nás.
Od startu před hospůdkou U Černého vola, kde se masopustnímu průvodu po slavnostním slibu dostalo od paní starostky povolení k pochodu, přes tradiční zastávky u sochy T. G. Masaryka, před hospůdkami U Dvou slunců a U Hrocha anebo třeba na Malostranském náměstí před sídlem Spolku jste i letos mohli potkat, pokud jste se spolu se stovkami sousedů přímo do masopustního reje nezapojili, zástupy masek – od medvěda přes kobylu, kozu, nevěstu s ženichem až po konšele, příslušníky vyšších stavů, strážníky, vodníky, ženy povětrné a muže pochybné.
Vše pak vyvrcholilo na Kampě, v místě, k němuž se upínaly naděje masopustního medvěda. Tomu se však od starostky, kvůli jeho rozpustilostem, jimiž po celý rok trápil bohabojné občanstvo, tentokrát milosti nedostalo, a myslivec tak ukončil jeho nezdárný život. Snad za rok bude mít jeho potomek více štěstí.
Letos se také příchozí masky mohly nejen s ostatními radovat během masopustního reje a průvodu, ale navíc se i pořadatelům přihlásit. Za odměnu se jim dostalo povzbuzujícího občerstvení i šance vyhrát při losování na Kampě odměnu. Vítězství tak nakonec získala sympatická pekařka.
A vy oslavujte, dokud to jde, a nezapomeňte, že s Popeleční středou začíná půst končící až o Velikonocích.
Masopust (vostatke, fašank, voračky, popř. karneval) je lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slaví se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. A protože datum Velikonoc je pohyblivé, je pohyblivým svátkem i masopust. Přípravou na masopust vždy býval už „tučný čtvrtek“, kdy měl člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala „masopustní neděli“ s bohatým obědem a muzikou v hospodě. Často se ale tancovalo přímo na návsi a tanec se protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, určený jen ženatým mužům a vdaným ženám.
Vyvrcholením masopustu pak bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar a hrála se masopustní divadelní představení. Mezi tradiční masky patřili medvěd, kobyla, jezdec na koni, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a další. O úterní půlnoci pak zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Muzika pak občas o půlnoci skončila symbolickým „pochováním basy“. Hrát přes půlnoc si lidé nedovolili, protože se obávali, že pokud budou o masopustním úterý tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
Masopust byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se před následujícím půstem dosyta najíst. Na hradech a zámcích se konaly hostiny, ve městech tancovačky a na vesnicích pak vepřové hody. Lidé se obdarovávali bohatou výslužkou obsahující většinou huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar a škvarky. Po snídani na Popeleční středu byla dopoledne ještě povolena i kořalka. Oběd však už byl přísně postní – většinou čočka s vejcem, sýr, chléb, vařená krupice a pečené brambory.
Nejstarší písemné zprávy o masopustu pocházejí ze 13. století, svátek je ale zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. V 18. století se navíc v tuto dobu začaly pořádat taneční zábavy zvané reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.
