Po padesáti letech opět na místě činu – i tak by dal popsat návrat manželů Grösslových do svatebních prostor Staroměstské radnice. Poprvé tam byli 5. dubna roku 1968, kdy si po tříleté lásce řekli své „ano“. Podruhé se tam vrátili tento čtvrtek, aby se svými nejbližšími oslavili zlatou svatbu.
„Slovy klasika – ´vážím si lásky jako toho nejvyššího a jedinečného v člověku, jediného pravého daru z nebes. Kdo ji má, je hezčí než ostatní, je mocnější než všichni, a co chce, to se mu podaří´. Těmto slovům jistě manželé Grösslovi dobře rozumějí,“ prohlásil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který se slavnostního obřadu na Staroměstské radnici s chutí ujal.
Jan Grössl a Libuše Tomanová se seznámili v roce 1965, v tehdejším Parku kultury a oddechu při populárních odpoledních tanečních zábavách, tzv. „čajích.“ Jan ale musel v té době odejít na vojnu, takže následující dva roky vztahu byly založeny hlavně na dopisování.
„Teprve poté jejich lásce nic nebránilo a oba mladí lidé se po třech letech vzali – 5. dubna 1968, tedy v době, kdy všude kolem vonělo nejen to pravé, ale i takzvané ´Pražské jaro´,“ uvedl Oldřich Lomecký.
Libuše a Jan mají tři děti: syny Marcela a Marka a dceru Elišku. Marcel a Eliška vystudovali Pedagogickou fakultu UK, Marek pak Střední školu zeměměřickou. V průběhu let navíc do rodiny s radostí přijali i snachy Lenku a Helenu a zetě Petra. Velikou radost jim dělá celkem sedm vnoučat – Baruška (22), Kristýnka (20), Ondra (15), Jeník (11), Filípek (9), Toník (7) a Davídek (5).
Oba oslavenci jsou v současné době již několik let v důchodu. Jan pracoval téměř celý život jako technik v podniku Aritma Vokovice, který ho i s rodinou na pět let vyslal do Polska, kde působil na obchodním oddělení našeho velvyslanectví. Paní Libuše pracovala v nemocnici na Strahově jako zdravotní sestra, po návratu rodiny z Polska na poliklinice pro vysokoškoláky ve Spálené ulici.
Celý život je baví zejména kultura. Pravidelně spolu chodí do divadel, a to jak na činohru, tak i na operu či operetu. Velmi rádi tancují a v mládí nevynechali žádnou zábavu ani ples. Dalším společným koníčkem byly a stále jsou cestování a procházky do přírody. Od jara do podzimu velmi rádi tráví společné chvíle na chaloupce u Klatov, kde se nejvíce věnují houbaření a plavání. Oba rovněž velice rádi čtou, zejména beletrii s historickou tematikou. Přes zimní měsíce několik posledních sezon navštěvovali Univerzitu třetího věku.
Prožili zkrátka a stále spolu prožívají krásný a spokojený život. „Všechny ty naše společné roky byly dobré,“ konstatovali oba spokojeně a připomněli štěstí, jež prožívali díky narození dětí.
A nezapomněli už na to, kde měli před padesáti lety svatební hostinu? „Samozřejmě že ne. Bylo to v kavárně paláce Adria,“ vzpomněli si okamžitě.
Tak hodně štěstí, lásky a pevného zdraví.
