Poslední dubnový den mají všechny čarodějnice, poběhlice, megery a bosorky z Malé Strany a okolí pečlivě poznamenaný ve svých antiagingových diářcích a moc dobře vědí, že ten den je pro ně dnem zúčtování, dnem, kdy je bohabojní občané vydají ohni, zákaz nezákaz.
A osudy všech povětrných a kouzly zasažených žen se naplnily i letos. „Každoročně odtud vyrážíme Mosteckou ulicí na Kampu, kde pan starosta zapálí oheň,“ řekl nám na Malostranském náměstí jakoby nic místopředseda Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan a zároveň též zastupitel Petr Burgr, zatímco v sídle spolku se čarodějnice líčily na poslední cestu.
„Malostranské čarodějnice jsou součástí naší snahy o to, aby Malá Strana nebyla jen nějakou noclehárnou, ale opravdovým místem pro život,“ prohlásil otrle pan Burgr a kolem nás se už pomalu houfovaly ženy, jež na konci pochodu po malostranské dlažbě čekaly plameny. Nenašli jsme odvahu zeptat se jich na jejich pocity.
Když ale odhlédneme od poněkud drsné podstaty Malostranských čarodějnic, snaha malostranských a hradčanských občanů a přátel o udržování života na levém břehu Vltavy se setkává s pochopením a nadšenou odezvou. A bylo to vidět na skvělé atmosféře při přípravách na Malostranském náměstí, ale i na Kampě, kam průvod s nešťastnicemi posléze dorazil.
Zde už občané a návštěvníci – malí i velcí – jedli, pili, zpívali a tancovali. A jak postupně stále více a více zapadalo slunce, těšili se na příchod těch, kterým je, jak jsme již se smutkem konstatovali, poslední dubnový večer určen: na příchod sympatických, i když pravda poněkud nekonvenčních dam.
„Malostranské čarodějnice mám velmi rád a spolu s ostatními sousedy se na ně také vždy moc těším, a to nejen pro tu atmosféru, která tu vládne, bezvadný program, ale i kvůli těm ženám, jež jsou tak veselé a usměvavé, přestože vědí, co je čeká,“ svěřil se nám starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, jenž je každoročně posledním člověkem, který ženštiny dělí od plamenů. A plameny byly i letos. Na Kampě ano.
