Absolventka Pražské konzervatoře, dlouholetá členka baletních souborů Státního divadla Ostrava a Národního divadla, hvězda Šmokova Baletu Praha, laureátka Ceny Thálie za celoživotní baletní mistrovství a jedna z největších dramatických tanečnic druhé poloviny dvacátého století Marcela Martiníková převzala ve čtvrtek na Staroměstské radnici Čestné občanství Prahy 1.
„Paní Marcela Martiníková má za sebou velmi bohatou baletní kariéru, během které vynikajícím způsobem ztvárnila řadu obtížných rolí. Za všechny jmenujme její excelentní čtyřroli Matky-Milenky-Inspirace-Smrti ve Šmokově choreografii Janáčkových Listů důvěrných v Baletu Praha, v Národním divadle pak role Macechy v Kytici, Víly v Šípkové Růžence, Carmen ve Vášni, Ženy ve Svěcení jara, Dorotky v Ondrášovi, Vévodkyně v Doktoru Faustovi, Stelly v Hoffmannových povídkách nebo Lilith ve Věčných písních,“ vyjmenoval starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který Marcele Martiníkové Čestné občanství Prahy 1 předal.
Marcela Martiníková se narodila 31. října 1940 v Opavě, kde se také učila tančit u Borise Slováka. Od roku 1954 studovala Pražskou konzervatoř a po jejím absolvování v roce 1958 získala angažmá v baletu Státního divadla Ostrava, kde působila až do roku 1964. V Ostravě jí byly hned od počátku svěřovány stěžejní role jako například role Kateřiny v Kamenném kvítku nebo Desdemony v Othellovi.
V Ostravě ji také objevil vynikající a osobitý choreograf Pavel Šmok, který ji přizval do vznikajícího novátorského souboru Balet Praha, kde tančila až do roku 1970. Během těchto let vytvořila mnoho dodnes připomínaných rolí. S Pavlem Šmokem se po zániku Baletu Praha přesunula v roce 1970 do Basileje. Po návratu do Čech o dva roky později se stala sólistkou Národního divadla, ve kterém tančila až do roku 1988.
„Taneční mistrovství Marcely Martiníkové se podle odborníků vždy vyznačovalo příznačným hlubokým prožitkem, mimořádnou intenzitou výrazu, osobitým vášnivým patosem a psychologickou přesvědčivostí,“ popsal Oldřich Lomecký. Velký kus vynikající práce odvedla i jako baletní mistryně v Národním divadle a jako taneční pedagožka v Laterně magice.
Marcela Martiníková během slavnostního shromáždění na Staroměstské radnici převzala od starosty Prahy 1 skleněnou plaketu, zarámované Čestné občanství Prahy 1 a šek na 100 000 korun. Čerstvá nositelka Čestného občanství Prahy 1 při svém poděkování zavzpomínala na rok 1954, kdy poprvé přijela do Prahy, aby absolvovala přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř.
„Na Letné stála socha Stalina a na Těšnově Denisovo nádraží. Na Karlově náměstí bývaly poutě, na Vltavě dřevěné plovárny a řeka ještě v zimě zamrzala; do tramvají se nastupovalo za jízdy a průvodčí bavili cestující… Lampáři zapalovali plynové lampy a ženy ráno chodily v natáčkách do mlékárny pro čerstvé mléko,“ uvedla Marcela Martiníková a s úsměvem přidala příhodu, jak jí po letech její pedagožka připomněla, že přijímačky na konzervatoř absolvovala ve žlutém spartakiádním tričku a modrých trenýrkách. „Později jsem se zamilovala do Ivana Kroba, a tak jsem se stala občankou Prahy 1,“ dodala.
Marcela Martiníková také ocenila práci současné radnice první pražské městské části. „Praha 1 je krásná a bohatá, a je to i vaše práce. Proto vám přeji hodně síly,“ uzavřela svůj proslov.
