Na dnešní den – 29. dubna – připadá Mezinárodní den tance, který se od roku 1982 slaví každoročně po celém světě. Proto vám přinášíme rozhovor s Natálií Otáhalovou – tanečnicí, desetinásobnou mistryní ČR a finalistkou StarDance.
Půvabná tanečnice Natálie Otáhalová je široké veřejnosti známa z poslední řady televizní show StarDance… když hvězdy tančí. Devatenáctiletá studentka je desetinásobnou mistryní České republiky v latinskoamerických, standardních a 10 tancích. Tanci se věnuje od svých pěti let. Reprezentovala ČR na několika zahraničních soutěžích včetně mistrovství Evropy a mistrovství světa. Za svůj největší úspěch považuje semifinále na mistrovství světa v latinskoamerických tancích v kategorii do 21 let. Málokdo už ale ví, že Natálie je studentkou posledního ročníku osmiletého gymnázia v Truhlářské ulici. Právě kolem maturity, StarDance a plánů do budoucna se točil náš rozhovor, který se uskutečnil koncem dubna na radnici Prahy 1.
„Bojím se didaktických testů. Doufám, že je zvládnu co možná nejlíp. Mám ještě zhruba měsíc, ale už je na čase, abych začala něco dělat. Maturuji na Gymnáziu Jiřího Gutha Jarkovského v Truhlářské ulici. Se školou jsem moc spokojená, vycházeli mi vstříc všichni profesoři a hlavně paní ředitelka, když jsem trénovala na StarDance a předtím jezdila na tréninky třeba i do Brna. Proč zrovna Truhlářská? Hlásila jsem se i na Pražskou konzervatoř, tam jsem se také dostala. Protože bych ale při ní nezvládala tancovat společenské tance, tak jsem nakonec volila gymnázium. Navíc jsem tam měla i kamarádku. Studovala jsem na základě individuálního plánu, což bylo fajn například, když jsem nestíhala připravovat se do školy ze dne na den. Nebo když byly závody o víkendu a v pondělí jsem šla do školy úplně vyřízená, tak v tomto jsem to měla trošku lepší. Jinak jsem plnila všechny povinnosti.“
Jak dlouho se Natálie věnuje tanci? „V pěti letech jsem začala chodit na balet do přípravky Národního divadla a potom k babičce, která mě učila. Prarodiče měli totiž taneční školu. Závodila jsem za taneční školu Metronom, která patřila právě jim, a potom za MZ Dance Team. Naposledy jsem tancovala s partnerem z Brna, tak za tamní Kometu.“
„Přemýšlím, co bude po maturitě. Snažím se připravit na přijímačky na vyšší odborné škole obor herectví – moderátorství, tam bych se chtěla dostat. A jako zálohu mám Fakultu humanitních studií UK,“ upřesňuje Natálie a dodává, že talentovky na DAMU kvůli StarDance nestíhala.
Ve StarDance tancovala s hercem Matoušem Rumlem, dostali se do finále, od odborné poroty získali nejlepší ohodnocení, ale nakonec po součtu diváckých hlasů skončili jako druzí. Natálie s Matoušem si z toho těžkou hlavu nedělali. „Od té doby jsme měli několik vystoupení, tancovali jsme začátkem února také na mém maturitním plese. A ve čtvrtek 30. dubna jsme vystoupili v UčíTelce na ČT 2. Už tam ze StarDance byl Honza Tománek, Jiří Dvořák, měli jsme tam dva vstupy, dvakrát pět minut. Učili jsme děti vídeňský valčík. Když běžel StarDance, trénovali jsme každý den v televizi na Kavčích horách. Jak jsem uvedla, s Matoušem jsme měli hodně vystoupení, což bylo super. Na rozdíl od partnerů z řad profesionálních tanečníků jsou taneční akce s ním spojeny se zmatky, které jsou ale ve výsledku hodně vtipné.
Co by Natálie doporučila těm, kdo se chtějí věnovat tancování? „Určitě aby si ujasnili, zda chtějí být hodně dobří, nebo to chtějí dělat jen pro radost, v tom je velký rozdíl. Kdo se chce tanci věnovat profesionálně a jezdit na závody, tak musí vydržet. Výsledky se nedostaví ze dne na den. Bez několikahodinových tréninků denně to nejde. Střídají se různí trenéři, a to i zahraniční, a je v tom i hodně cestování. Hlavně se musí vydržet. Měla jsem jako dítě chuť s tím seknout, zejména když mě štval taneční partner a my potom neměli výsledky, které byly dřív. Byla jsem zvyklá od malička vyhrávat. Desetkrát jsme s tehdejším partnerem Matyášem Adamcem vyhráli mistrovství České republiky juniorů a mládeže. Bylo také hodně těžké obhajovat titul. Ve společenském tancování jsou během jednoho roku tři mistrovství, a to ve standardních tancích, latinskoamerických a 10 tancích. A my jsme například jeden rok vyhráli všechna tři a takto se to poskládalo.“
Vraťme se ještě k StarDance, na koho z poroty Natálie nejraději vzpomíná, jaký tanec upřednostňuje a jak si užívala té nádhery kolem včetně krásných šatů? „Je to těžké někoho z poroty vybrat, protože nás při hodnocení ,solili‘ všichni, a měli samozřejmě pravdu. Mám hodně ráda Honzu Tománka, měla jsem možnost trénovat i s Tatianou Drexler a Richard Genzer byl prostě skvělý. Přišel do šatny a všichni se rozzářili. Pana Zdeňka Chlopčíka si vážím, protože on a Tatiana Drexler byli ve svém mládí v Československu moc úspěšní reprezentanti. Z latiny mám ráda rumbu. Je to sice hodně pomalý tanec, ale člověk v něm může vyjádřit své emoce. Ve standardních tancích mám nejradši slowfox. Je hodně těžký, ale líbí se mi, že jsou v jeho rytmu ty nejhezčí písničky. A šaty? To bylo prostě úžasné. Navíc nikdy předtím jsem nezažila takovou péči o mě. Jsem totiž při soutěžích zvyklá sama se oblékat, líčit, česat a třeba i hnědit kůži. S tím je spojený stres, že se mi například rozdělá účes. Ale tady jsem měla komfort všeho. Při převlékání mi pomáhaly kostymérky, líčily maskérky, kadeřnice česaly. Prostě neskutečné. Čtyři hodiny před začátkem přenosu nás někdo neustále opečovával. Ale mezi jednotlivými tanci to byl potom fofr. Pamatuji si, že na freestyle ve finále, kde jsme tančili jako mimové, jsme měli bílou barvu na celém obličeji, a tak jsme museli být za deset minut nalíčeni, a po tom vystoupení byly na převlečení, oblečení, odlíčení a nové přelíčení jen minuty čtyři.Maskéři byli neskutečně úžasní, všechno to zvládli.“
„Od září bychom chtěli s kolegou tanečníkem Honzou Onderem otevřít v Nuslích kurzy asi pro dvacet párů a latino ladies pro samotné ženy. Honza je moc šikovný, je opravdu vtipný a umí to dobře vysvětlit. Lidé si ho hodně chválí. Můj sen je mít také taneční pro menší děti, tak uvidím,“ prozrazuje Natálie plány do budoucna a přidává ještě aktuální vzkaz pro své spolužáky maturanty: „Měli bychom si uvědomit, že toto nejsou prázdniny, pozvolna bychom měli mít zažité otázky a mít hlavně načteno. Nejsem sice typický knižní typ, ale také jsem to zvládla. Ale zároveň doufám, že na nás profesoři budou hodní, když máme takové atypické podmínky. Z volitelných předmětů maturuji ze základů společenských věd a hudební výchovy, takže můžu i tancovat.“
