V poslední době zaznívají výrazněji kritické hlasy komentátorů o tom, jak Česká republika ztrácí schopnost být úspěšná, růst a “dohánět”. Nejnověji I. Gabal přináší názor, který lze parafrázovat ve smyslu, že stagnace země se odvíjí od Prahy (Dokud se neprobudí Praha, nezlepší se ani celé Česko, Seznam Zprávy, srpen 2024).
Jsem v tomto volebním období poprvé zastupitelem Městské části Praha 1 (zvolen jsem byl za uskupení Praha 1 Sobě a Zelení) a měl jsem zatím po dva roky možnost z opoziční lavice poznávat a hodnotit komunální politický provoz a vyhlídky do blízké budoucnosti. Záměrně se nebudu vyjadřovat ke konkrétním stranám, politikům ani úředníkům, s nimiž se v politickém zápase stýkám a potýkám, a omezím se na svá povšechná pozorování a úvahy.
Poslední zhasne
Začnu notorickým konstatováním: první městská část, nejmenší rozlohou i počtem obyvatel, má na svém území naprostou většinu památek, institucí, náměstí a ulic, které dělají Prahu Prahou. Sama zabírá tři a půl historických měst, která měla po staletí svoje vlastní radnice, purkmistry, konšely a katy. Historické dědictví v Praze 1, a nikoli levné pivo, je důvodem, proč do České republiky přijíždí více než 70% procent všech turistů. Levné pivo, ba levnější, je totiž i ve Vyškově.
Podle zákona je Praha 1 spravována stejným způsobem jako Letňany nebo Komořany, tedy místní občané zvolí zastupitelstvo, to ze svých řad zvolí starostu a radu atd. V Praze 1 je kolem 20 tisíc voličů v seznamech, skutečně jich tu žije podle dat mobilních operátorů spíše 12 tisíc, v posledních obecních volbách volilo asi 8 tisíc, přitom cca 2 tisíce i z těch volících občanů tu ve skutečnosti nebydlí. Tato malá skupina místních i přespolních lidí tedy rozhoduje o výběru 27 svých zastupitelů a zastupitelek, kteří pak mají rok co rok rozhodnout o rozpočtu o velikosti asi 1,2 mld. Kč (za jedno volební období celkem přibližně 5 mld. Kč, tedy asi 600 tisíc Kč na jeden odevzdaný hlas!).
Oněch 27 zastupitelů a zastupitelek by mělo správně být nalezeno z řad 12 tisíc místních občanů (tedy obyvatelstva početně podobného obyvatelům Jaroměře či Humpolce). To je však jen zákonné přání, ve skutečnosti dnes bydlí v Praze 1 méně než polovina jejích aktuálních zastupitelů a zastupitelů. Taková je nouze o lidi! Lze to snad omluvit,
pokud dotyčný či dotyčná je alespoň obyvatelem Prahy, má silnou legitimní vazbu k centru Prahy a může svou výjimečnou erudicí a zkušenostmi přispět ke správě záležitostí naší městské části. Bývalo zvykem, že tu bydlel alespoň starosta, ale to bývalo.
My z rezervace
Jak již bylo řečeno, přihlášený volič v Praze 1 by teoreticky měl mít v zásadě stejnou možnost skrze své volené zástupce ovlivnit samosprávu území své městské části, jako má volič v Praze 3 či v Letňanech. Tak to stojí na papíře, ale žitá zkušenost říká jinak. Hlavní město skrze primátora, radu a nikým nevolené úředníky magistrátu ve skutečnosti kontrolují chod věcí v Praze 1 daleko hlubším způsobem, než jak by je zajímaly srovnatelné záležitosti v Letňanech. Toto se projevuje v celé šíři viditelných i neviditelných věcí. Známým nedávným příkladem je třeba primátorem přikázané přelepení nového místního dopravního značení v Dlouhé ulici. Různé části Prahy si ve skutečnosti nejsou rovny a magistrát v centru města rozhoduje formálně a hlavně neformálně více věcí. Někdy je to špatně, jindy dobře, každopádně by se tak nemělo dít v rozporu se zákonem a statutem hl. města Prahy.
Již před pár lety se nahlas přemýšlelo, jestli vůbec “centrální distrikt” naší země má být spravován jako obec (městská část) a zda by nebylo lepší tuto “výstavní skříň republiky” řídit rovnou nějakým zvláštním útvarem magistrátu, úřadu vlády nebo speciální autoritou. Trochu podobně, jako Washington D.C. ve Spojených státech, který jak známo není státem a jeho občané postrádají určitá volební práva. Uvedená myšlenka vychází z úsudku (nám bydlícím v Praze 1 nepěkně znějícího), že od pár tisíců místních obyvatel nelze očekávat dostatek kvalifikovaného a volného talentu pro správu centra Prahy jak po stránce aktivního volebního práva (= moudrý výběr zastupitelů ve volbách), tak po stránce pasivního volebního práva (= dostatek moudrých uchazečů o funkci). Ovšem zelený je strom života; co je psáno, není dáno, spíše je to ohýbáno, a tedy nebydlí nám tady zhusta voliči ani volení, a ještě navíc těm zvoleným se nenechá nic podstatného rozhodovat.
Nepátrej a neřeš
Co podstatného vůbec zvolení politici v Praze 1 řeší? Jaké – pro voliče viditelné – koncepce, záměry a projekty formulují a realizují? Jak se Praha 1 přizpůsobuje soudobým poznatkům a nejlepší praxi pro udržitelný život v historické zástavbě přitahující masivní globální
turismus? Jaká je efektivita vynaloženého času a peněz ve vztahu k výsledkům? Na tyto řečnické otázky znáte odpovědi, pokud žijete v centru Prahy a jen trochu se díváte kolem sebe. Věcná komunální politika s reálnými výsledky, přiměřenými tempu doby, ve staré Praze skoro neexistuje, a to dlouhodobě.
Na mé vlastní proměně z kritického občana na zvoleného zastupitele v posledních dvou letech mne nejvíc překvapilo, že moje možnost reálně ovlivnit jakýkoli z nepořádků, na které denně v ulicích narážíme, se stále stejně limitně blíží nule. Možná přesněji tuším, na kterého úředníka či radního se obrátit se stížností nebo podnětem, ale zároveň lépe vím, jak marný ten podnět bude, jaké alibistické výmluvy budou v odpovědi, jak a proč ta odpověď bude licoměrná a falešná, někdy napsaná robotem. Paleta nástrojů na odpinkávání občanů je zjednodušeně tato: 1) vymluvit se na Magistrát (TSK, Památkáře, IPR, ICT, Ropid … doplňte libovolně sami, 2) poslat to do komisí a výborů (než se to vrátí, vše přikryje mlha zapomnění), a především 3) slíbit, že se s tím něco udělá. Slibem nezarmoutíš. Samozřejmě zvoleni a do křesel posazeni bývají ti, kteří jsou v produkci prázdných slibů nejlepší.
Udržení nějakého podnětu, záměru nebo projektu nad kalnou hladinou Vltavy vyžaduje nesmírnou houževnatost a vytrvalost. No a pak už se blíží nové volby a ty jako povodeň všechno spláchnou.
Kdo nic nedělá
Kognitivní a manažerské kapacity samosprávy městské části jsou zahlceny a vyčerpány obsluhou gigantické majetkové a byznysové agendy. Přes 80% bodů projednávaných radou jsou pronájmy nemovitostí, různé zábory pro trhy, stavby, filmování atd. Dále mnoho dotačních programů (ať již se tak jmenují či nikoli), rozsáhlá agenda četných příspěvkových organizací, včetně vlastní nemocnice pojídající více než 10% ročních příjmů městské části. Na koncepční práci, projekty a investice zbývá pramálo sil a času.
Situace se objektivně zhoršuje, reprezentace uchopivší vládu nad městskou částí po posledních volbách v roce 2022 nebyla schopna vymyslet a začít realizovat prakticky žádný nový investiční projekt. Nemalé prostředky rezervované v rozpočtu na investice a jejich přípravu (ročně kolem 200 mil. Kč), jsou opětovně “ušetřeny”, protože je nebylo za co utratit. Současná koalice sama sebe zavázala k přípravě a realizaci projektů formou “karty investice”. Do dnešního dne ale není zpracována a zastupitelům zpřístupněna ani jedna taková karta.
Zarážející je neefektivita rozhodování prakticky všech orgánů od zastupitelstva až po komise. Kupříkladu komise dopravy za poslední dva roky po vynaložení cca 450 člověkohodin vydala několik desítek doporučení, aniž by snad jediné z nich bylo dosud realizováno. Podobné a ještě větší číslo platí pro novou komisi pro bezbariérovost a další. Není divu, že při takové neefektivitě jsou skutečná rozhodnutí v nutných věcech přijímána mimo formální struktury na různých skupinách a “předradách” a následně čas od času proválcována skrze řádné orgány stylem parního válce. Každá akce vyvolává reakci a výsledkem je toxická atmosféra mezi válcujícími a válcovanými, která otravuje všechno a všechny.
Morální hazard
Role zastupitele vás donutí stát se čtenářem všemožných zákonů a vyhlášek, zásad a metodik. Rychle zjistíte, že předpisy jsou skoro na všechno, mnohé z nich docela promyšlené, ale z velké části se prostě nedodržují. Pokud jste řidič/řidička, tak asi máte dobrou představu o velikosti rozporu mezi pravidly silničního provozu a realitou v pražských ulicích, od parkování na chodnících až po ježdění do zákazů vjezdu. No, a podobně velký rozpor je i mezi realitou a předpisy o předzahrádkách, trzích, popelnicích na chodníku, buskingu, žebrání, pochůzkovém prodeji, atd. Do nějaké míry je ignorování předpisů součástí české kultury, ovšem hlavní město v této disciplíně nepochybně vede. Prostě: Praga caput regni.
Nelogicky tedy zní volání mnohých politiků po výrobě dalších zákonů a vyhlášek mířených na řešení parciálních nových problémů. Jistě se tímto voláním lze na čas jako politik zviditelnit, jenže je rozumné očekávání, že nové předpisy budou dodržovány více než staré?
Jednou budem dál
Je nějaká naděje na zlepšení výkonnosti naší obecní samosprávy? Asi musí být ještě hůř, než zúčastnění dospějí k závěru, že se věci musí začít dělat jinak. Jedinou naději vidím v generační obměně a větších dávkách dobré vůle politických aktérů. Současné poměry nejsou tak jako tak dlouhodobě udržitelné.
Pavel Marc, zastupitel MČ Praha 1, klub Praha 1 Sobě a Zelení
