Kampa v pátek patřila sama sobě – slavila 113. narozeniny jednoho ze svých nejslavnějších obyvatel a díky dokumentu Olivera Maliny Morgensterna Za Werichem na Kampu se také pěkně, dům po domu, mlýn po mlýnu, představila. Symbolicky připít na počest oslavence i Kampy přišel rovněž Jiří Suchý.
Vznik filmu a jeho slavnostní premiéru na Kampě významně podpořila radnice Prahy 1. „Bylo nám ctí tento projekt podpořit, protože mapuje důležitou a jedinečnou čtvrť naší městské části i její historii a uchovává nám památku na osobnosti s ní spojené. Bylo by barbarstvím toto nezaznamenat,“ prohlásil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.
Autorem a režisérem filmu je Oliver Malina Morgenstern. „Film je věnován vztahu Wericha, Voskovce i Ježka ke Kampě, ale je věnován i dalším osobnostem spojeným s Kampou. Hlavně ale přináší nový a ucelený pohled na toto nádherné místo, které měl rád i prezident Masaryk, jenž říkal, že nejkrásnějšími procházkami v parku jsou ty na Kampě,“ popsal Oliver Malina Morgenstern.
Příjemné setkání na Kampě si nenechala ujít ani přítelkyně Werichovy dcery Eva Tůmová, která se o rodinu starala. „Jan Werich byl především vynikající herec, a to doslova do posledního dechu. Byl samozřejmě i mrzutý, když byl nemocný, ale vždycky nás kolem sebe přesto dokázal rozesmát,“ uvedla tato pamětnice.
Slavnostní premiéře předcházelo i hudební vzpomínání, o které se postarali Prázdné hory, Ježkovy uši a Jiří Suchý s Orchestrem Jiřího Svobody. „Jan Werich a Jiří Voskovec byli našimi velkými učiteli, od kterých jsme se nejen učili, ale ke kterým jsme vzhlíželi. Když jsem viděl na scéně Voskovce a Wericha, tak to se mnou zamávalo tak, že jsem si říkal, to musím dělat taky,“ uvedla česká divadelní a hudební legenda.
Film Za Werichem na Kampu představuje jednotlivé zahrady, zákoutí, domy, mlýny a osobnosti Kampy, lidi z historie i současnosti. Jindřich Horel tak vypráví o vodníkovi Kabourkovi, o svém slavném mlýnském kole a názorně ukazuje způsob, jakým Kabourek získává své duše. Představují se například i mlýn Huť či Zlomkovský mlýn. Díky vyprávění místních mohou diváci nahlédnout do historie dávné i novější, do zákoutí známých i běžně očím skrytých.
Roman Kotrč, nejznámější výtvarník z Karlova mostu, vzpomíná, jak jako malý kluk kreslil a pak za pětikorunu prodával obrázky psů, ale připomíná i dobu, kdy Kampa sice byla nevzhlednější a neudržovaná, ale pospolitá a všude otevřená. Dokument také například upozorňuje na zajímavou skutečnost, že ke sjednocení do té doby pozemkově rozdělené Kampy pomohli za války paradoxně nacisti, kteří měli na Kampě v Lichtenštejnském paláci krajskou centrálu NSDAP.
Dochází i na řadu krásných a zajímavých příběhů a opominuta samozřejmě nemůže být Werichova vila, která byla už od dob Nosticů kulturním centrem a za dob Josefa Dobrovského, který v domě ve vlastnictví Nosticů žil v letech 1798 až 1803, navíc obrozeneckým.
Kampu prostě měla a má ráda řada lidí, a není divu. A je jedno, jestli to byli a jsou místní či přespolní, lidé od kumštu či třeba řemeslníci. Kampa dokáže přitáhnout a potěšit každého.
