Besedu o památné návštěvě prezidenta Václava Havla v Austrálii a na Novém Zélandu, spojenou s promítáním fotografií Jiřího Jírů, který cestu jako prezidentův fotograf zachytil a který byl také hlavním hostem besedy, uspořádala Knihovna Václava Havla se sídlem v Ostrovní 13. Vynikající česko-belgický fotograf působil sedm let jako oficiální fotograf prezidenta Václava Havla a od roku 2016 je držitelem Ceny Prahy 1.
„Jiří Jírů zachytil takové světové hudební hvězdy jako například Bee Gees, Rolling Stones, Tinu Turner nebo Boba Dylana, pracoval pro mediální velikány jako The Times, Paris Match, Herald Tribune, LIFE, Sports Illustrated, New York Times či Newsweek, nejvíce ho ale proslavily fotografie s prezidentem Václavem Havlem,“ popsal starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který si besedu nenechal ujít.
„Václava Havla jsem poznal v roce 1967, pak jsem byl pětadvacet let v zahraničí, ale když se stal prezidentem, nabídl jsem mu svoje služby a zůstal jsem s ním sedm let,“ popsal Jiří Jírů, který u našeho prvního polistopadového prezidenta vyzdvihuje jeho smysl pro humor.
Jiří Jírů odjel do zahraničí den před invazí armád Varšavského paktu v srpnu 1968. Maminka mu prý pak do telefonu řekla, ať venku počká, dokud vojáci neodjedou. Oni u nás ale zůstali přes dvacet let. Jiří Jírů si zahraničí našel ženu, s níž má dvě děti. Nyní střídavě žije v Praze a Bruselu.
Na besedě v Knihovně Václava Havla se vzpomínalo zejména na prezidentskou návštěvu u Maorů. „Když Václav Havel navštívil naše město Rotorua, byla to pro všechny velká událost a čest,“ popsal Frank Tomas Grapl Junior, který na besedě vystoupil spolu s tanečním a pěveckým souborem Whakaari Rotorua a který je po své matce Maor, po otci pak má moravské kořeny. Sám o sobě říká, že je Maoravák.
„Z toho, co jsem pochopil o maorské tradici a o maorské kultuře, vysvítá, že jim je veškerý fanatismus cizí a že jim jde jen a jen o uznání vlastní kulturní identity. Snaží se, aby nebyli jen muzeálními exponáty, ale aby byli vnímáni a respektováni jako součást novozélandské historie, přítomnosti i její budoucnosti,“ prohlásil před lety Václav Havel, který Austrálii a Nový Zéland navštívil v roce 1995.
„Letěli jsme tam strašně dlouho obrovským letadlem Tupolev 154. Když jsme přiletěli do Melbourne, tak nás nejdříve postříkali nějakou dezinfekcí, aby se ochránili před evropskými bakteriemi, a pak se ještě na letišti prezident setkal s Mickem Jaggerem,“ vylíčil Jiří Jírů jeden z mnoha zážitků z cestování s Václavem Havlem.
Členové souboru Whakaari Rotorua (Představovat Rotoruu) doprovodili projekci unikátních fotografií Jiřího Jírů z návštěvy Maorů vysvětlením kontextu a kulturních souvislostí, kterým běžně Češi nerozumějí, a předvedli tradiční maorské písně i haku, maorský tanec, který se stal celosvětově známým především díky předzápasovým rituálům novozélandského ragbyového týmu All Blacks. Nejznámější haka nese název Ka mate – Jednou přijde smrt, teď ale žiju.
Soubor ale rovněž zazpíval na počest Václava Havla a blížícího se stého výročí založení Československa i českou státní hymnu.
„Měl jsem tu čest přivítat na Ovocném trhu folklorní soubory z celého světa a byli mezi nimi i umělci z Nového Zélandu. Je příznačné a krásné, že i když nás dělí taková vzdálenost, je tolik věcí, jež nás spojují,“ prohlásil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který připomněl velkou úlohu krajanských spolků v Austrálii a na Novém Zélandu, a to včetně sokolských jednot.
Beseda v Knihovně Václava Havla se konala jako součást doprovodného programu festivalu australských a novozélandských filmů „Aussie & Kiwi Film Fest“, který je do 22. listopadu pořádán v kině Ponrepo.
Další informace: www.vaclavhavel-library.org a www.aussiefilmfest.cz.
