Ve třetím pokračování rubriky Místa víry jsme zavítali do Kostela svatého Martina ve zdi, kterým nás provázela správkyně Marta Vršková. Díky ní jsme se dozvěděli množství zajímavostí nejen z historie kostela, ale také z jeho současnosti.
Kostel sv. Martina ve zdi se zachoval jako takřka neporušené dílo středověku, vzácný doklad hodnotné románské a gotické architektury. Svým sepětím s kalichem je navíc hmotnou připomínkou událostí české reformace.
Byl vystavěn v románském slohu v období 1178 až 1187 pro potřeby Újezdu svatého Martina společně se hřbitovem a školou. Při stavbě staroměstských hradeb byl Újezd rozdělen na dvě části a ta menší i s kostelem byla pojata do Starého Města. Kostel přiléhal k hradební zdi a odtud pramení jeho název. Dnešní podobu získal při pozdně gotické přestavbě. Financovala ji rodina Holců z Květnice a za to si mohla postavit pavlač, která vedla přímo do jejich sousedního domu (Platejz). Pozůstatky jsou patrné zvenku z východní strany budovy.
Kostel v roce 1678 vyhořel, bylo nutné opravit věž a přelít roztavené zvony. Z této doby pochází dřevěný trámový strop malovaný rostlinnými a zvířecími motivy. Je to rarita, kterou již v žádném pražském kostele neuvidíte. V roce 1784 císař Josef II. zrušil hřbitov i kostel, který poté sloužil jako skladiště, byty, obchody, slavné lahůdkářství či hostinec snad dokonce i s tančírnou. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století budovu zakoupilo město a nechalo ji zrekonstruovat podle návrhu Kamila Hilberta. Po první světové válce získala kostel do dlouhodobého pronájmu Českobratrská církev evangelická.
S kostelem svatého Martina jsou spojené legendy. Martin, římský voják, se za velmi nepříznivého počasí potkal u městské brány s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby chudáka ochránil před chladem. Když byl Martin později zvolen biskupem, šel se raději schovat do husího chlívku. Husy ho však prozradily kejháním.
Další pověst je spojená se ztracenou pečetí. Staroměstský purkmistr Jiří Švenhamr odložil doma městskou pečeť na stolek. Jeho žena ji dala na hraní dítěti, když ho koupala ve škopku. Omylem pak pečeť i s vodou vylila na ulici. Tam pečeť našel jeden měšťan a odnesl ji na radnici. Ztráta pečeti se tehdy trestala smrtí. A tak byl purkmistr sťat a pohřben na hřbitově svatého Martina. Legenda praví, že se duch nebohého purkmistra s hlavou v podpaží pohybuje kolem kostela.
O zkamenělém chlapci vypráví jiná legenda. Řádná vdova měla neobyčejně zlobivého syna. Ten jednou vylezl na střechu kostela a vybíral tam holubí hnízda. Matka po něm chtěla, aby s tím přestal. Když neuposlechl, v hněvu vykřikla, aby zkameněl. A jen co slova dořekla, tak se tak stalo.
Kromě nedělních bohoslužeb evangelického sboru se zde konají různé kulturní a společenské akce, svatby nebo koncerty vážné hudby. Kostel je otevřen pro veřejnost v zimě od pondělí do pátku od 14:00 do 16:00 hodin. Prohlídky kostela je možné domluvit se správkyní kostela Martou Vrškovou.
Další informace: www.martinvezdi.eu
Text: Petra Pekařová
Foto: Jaroslav Tatek
