Ve středu 5. června 2024 se v Malostranské besedě uskutečnilo vzpomínkové odpoledne věnované nedávno zesnulému herci Janu Kačerovi. Zavzpomínat na život a dílo herce a režiséra přišla rodina a mnoho umělců. Místo nebylo vybráno náhodně, právě v besedě na levém břehu Vltavy se konaly oblíbené Večery Čteného divadla Jana Kačera a Vlastimila Venclíka.
Začátky působení Jana Kačera v Malostranské besedě jsou neoddělitelně spojeny s dramatikem, scenáristou, režisérem a hercem Vlastimilem Venclíkem. „Začalo to před deseti lety, kdy jsme zde začali promítat filmy. Udělali jsme si tu takový filmový klub. V inspirativních šedesátých letech vzniklo čtené divadlo, pro které Honza vymyslel slogan: Kačer a Venclík uvádějí,“ rozpovídal se s laskavým úsměvem Vlastimil Venclík. A protože tehdá vystupovali v umělecké besedě, důrazně dbali na to, aby jejich večery nebyly „pouhým“ čtením divadelních her, ale také skutečnými besedami: proto si zvali osobnosti z kulturně společenské oblasti. A tak s nimi vystupoval například kameraman Jaroslav Šofr, herec Viktor Preiss, „shakespearolog“ Martin Hilský a spousta dalších významných jmen.
„Po odchodu Honzy jsme si říkali, co teď, skončit, nebo pokračovat dál?“ vyprávěl Vlastimil Venclík. Zájem publika o unikátní a působivé večery byl tak silný, že od září se můžete těšit na pokračování Čteného divadla v Malostranské besedě. „Budeme pokračovat ve stejném složení, jen bez otce zakladatele,“ dodává Venclík.
Sledujte program Malostranské besedy na www. www.malostranska-beseda.cz. Od září se opět objeví oblíbené pásmo čtecích chvilek s besedou.
O Janu Kačerovi:
Jan Kačer byl jeden z posledních tvůrců skvělé a nezapomenutelné divadelní éry šedesátých let, který zemřel minulý týden v nedožitých osmaosmdesáti letech byl nepřehlédnutelnou postavou činoherního a filmového světa. Byl jedním ze zakládajících členů Činoherního klubu, který se stal nejen divadelní, ale silnou kulturní a intelektuální platformou tehdejší doby. Na adrese Ve Smečkách 26 působilo v šedesátých letech minulého století nejžádanější divadlo všech dob, chodilo se sem na herce a na skvělé divadelní kusy.
Na jevišti i v zákulisí bylo možno pocítit herecký soubor jako pospolitou kompaktní partu. Jejich famózní představení na jevišti byla několikrát opakovaně navštěvována. Libuška Šafránková, Josef Abrhám, Pavel Landovský, Evald Schorm, Jiřina Třebická, Josef Somr, Nina Divíšková, celoživotní láska Jana Kačera, a mnozí další, byli základními kameny ansámblového divadla. Přátelé, kolegové, kamarádi ale i známí lidé se kterými se Jan Kačer třeba jen krátce potkal, o něm mluvili s láskou a radostí. A tak na něj budou jistě vzpomínat dál. Velmi si vážil přátelství, spravedlnosti, pravdy, cti a sounáležitosti. Na těchto základech stavěl nejen svou kariéru, ale i svůj osobní život. Neustoupil nikdy ničemu.
V době normalizace musel odejít z Prahy a působil v Ostravě. Po té se do Prahy vrátil oklikou přes spolupráci s Divadlem E. F. Buriana Na Poříčí (dnešní Archa). Od roku 1990 až do roku 2015 byl členem Národního divadla. Byl pevný a zásadový k sobě i k ostatním, rád obklopen „svými“, celý život rád pracoval se stejnými lidmi. V rozhovoru s Janou Machalickou pro Lidové noviny uvedl: „Mám takovou podivnou touhu podržet věci, přátele, kontinuitu . Každé ztráty nebo konce něčeho je mi líto až k úzkosti“.
