Malostranské cikánky, masopustní gorily, medvěd, kozel či kobyla, C & K hasiči a strážníci, bohabojné měšťanstvo i existence pochybného charakteru, muzikanti a zpěváci, místní i naplaveniny, osoby živé i ze záhrobí – ti všichni a další postavy a postavičky se po roce opět sešli před legendárním hostincem U černého vola, aby všem vespolek dali na vědomí, že je tady období masopustu.
„Zima pomalu končí – pokud tedy letos vůbec nějaká byla – a před obdobím půstu je třeba se radovat, je třeba slavit, jíst a pít,“ prohlásil shovívavě starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který nejenže maškarám po jejich slavnostním slibu poskytl ulice a uličky od Hradčan až po Kampu, ale tradičně jim rovněž na povzbuzení přivezl nemalé zásoby léčivého lektvaru z ovoce.
A maškary – tak jako každý rok – svůj slib, že nebudou převracet popelnice ani tramvaje a že nebudou vnikat do cizích příbytků a svatostánků, dodržely.
Bohatý program po cestě i na Kampě připravil pro průvod i přihlížející Spolek občanů a přátel Malé Strany a Hradčan ve spolupráci s Městskou částí Praha 1, Městskou policií Praha 1, Sdružením výtvarníků Karlova mostu a Sborem dobrovolných hasičů Praha 1.
„Malostranský masopust je další ukázkou toho, jak se my místní snažíme, aby Malá Strana nebyla jen nějakou noclehárnou, ale aby žila jako opravdové společenství,“ vysvětlil 1. místopředseda Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan Petr Burgr.
A snahu spolku podporují jak místní, tak i přátelé této krásné části Prahy 1. „Moc si tady užívám tu skvělou náladu,“ nechala se slyšet například zpěvačka Kateřina Mátlová, která si spolu se sestrou Terezou masopust nenechala ujít a spolu s ostatními si užila průvod, tradiční veselku před hospodou U hrocha i bohatý program se zabijačkou na náměstí na Kampě.
„Děkuji všem maškarám a maskám, které poté, co mě svým slibem, odříkaným řečí téměř vázanou, dojaly k slzám, že cestou, jak jim slib uložil, zpívaly z plna hrdla, veselily se a obveselovaly kolemjdoucí i kolemstojící. Děkuji také všem návštěvníkům, že se spolu s námi bavili, a děkuji všem organizátorům, muzikantům a dalším účinkujícím,“ ocenil spokojený Oldřich Lomecký.
Masopust je pomalu za námi, a jak se říká, konec masopusta – každá kapsa pustá. Ráno o Popeleční středě ještě něco mastnějšího posnídat, a pak už jen čtyřicetidenní půst. Ale nebojte: uletí to jako voda a budou tady Velikonoce a s nimi radost a hojnost.
Masopust (vostatke, fašank, voračky, popř. karneval) je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slaví se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. A protože datum Velikonoc je pohyblivé, je pohyblivým svátkem i masopust.
Přípravou na masopust býval už „tučný čtvrtek“, kdy měl člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala „masopustní neděli“ s bohatým obědem a muzikou v hospodě. Často se ale tancovalo přímo na návsi a tanec se protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, určený jen ženatým mužům a vdaným ženám.
Vyvrcholením masopustu pak bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar a hrála se masopustní divadelní představení. Mezi tradiční masky patřili medvěd, kobyla, jezdec na koni, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a další.
O úterní půlnoci pak zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Muzika pak občas o půlnoci skončila symbolickým „pochováním basy“. Hrát přes půlnoc si lidé nedovolili, protože se obávali, že pokud budou o masopustním úterý tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
Masopust byl pro lidi v minulosti oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se před následujícím půstem dosyta najíst. Na hradech a zámcích se konaly hostiny, ve městech tancovačky a na vesnicích pak vepřové hody. Lidé se obdarovávali bohatou výslužkou obsahující většinou huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar a škvarky.
Po konci masopustu o úterní půlnoci následovala Popeleční středa, kdy se naposledy posnídaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem a dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní – většinou čočka s vejcem, sýr, chléb, vařená krupice a pečené brambory.
Písemné zprávy o masopustu pocházejí ze 13. století, svátek je ale zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. V 18. století se navíc v tuto dobu začaly pořádat taneční zábavy zvané reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.
