Výsledky PR - objekty a stavby

Truhlářská ulice leží na území středověké předlokační Petrské osady na Novém Městě. Stávající objekt č.p. 1113 vznikl sloučením a postupnými úpravami dvou či tří starších gotických domů, z nichž jsou zachovány sklepy i podstatné části přízemí. Barokní přestavby objektu spadají do 80. let 17. století a roku 1723. Zásadní přestavba byla provedena po roce 1784, kdy dům získala česká evangelická církev augsburského vyznání, která někdejší taneční sál v 1. patře upravila na modlitebnu a ostatní prostory na byty duchovního, kantora a kostelníka. Unikátní modlitebna s kapacitou asi pro 300 osob sloužila svému účelu až do roku 1863. Roku 1905 byl dům prodán.

Po náročné rekonstrukci bude novou náplní objektu Středisko volného času Jednička pro děti a mládež, s možností využití i pro další občany Prahy 1 zejména ve večerních hodinách. Klenuté gotické sklepy v 1. podzemním podlaží budou využity jako výstavní sál, prostor pro hudební aktivity, film a divadlo. V přízemí je vstupní prostor s recepcí, prostory pro výuku a kavárna. V místě původní modlitebny v 1. patře je zřízen víceúčelový sál. Podkroví je ponecháno jako volný prostor s variabilním využitím. Kapacita objektu je cca 100 + personál současně kumulovaných návštěvníků. Během restaurátorských průzkumů byly kromě malířské výzdoby bývalé modlitebny v 1. patře nalezeny barokní výmalby i v dalších místnostech a dva barokní obrazy na uliční fasádě domu včetně zbylých fragmentů jejich bohatě zdobených štukových rámů. Dále byla v přízemí nalezena původní černá kuchyň a přilehlý kamenný portál s dveřním a okenním otvorem. Zároveň byl dodatečně odhalen renesanční dřevěný trámový strop ve vstupních prostorech objektu. Veškeré sanační práce probíhaly pod přísným dohledem a podle doporučení zástupců památkové péče.

Součástí akce byla i dostavba moderní schodišťové a výtahové věže pro zajištění bezbariérového přístupu do všech podlaží původního objektu na dvoře domu. Nově byl upraven i celý dvůr objektu situovaný směrem k obchodnímu centru Palladium a doplněna zeleň, lezecká stěna včetně pobytového mobiliáře.

Na jaře roku 2020 byla dokončena náročná restaurátorská oprava studny na nově zrekonstruovaném Anenském náměstí na Starém Městě, kam byla přenesena ze zrušených Újezdských kasáren v roce 1932 jako nefunkční dekorace.

Pískovcová poprsnice studny je kruhového tvaru z hrubozrnného šedého pískovce a byla restaurována již v roce 2018. Do plochy obrubně poprsnice je zakotvena kovová klec tvaru vysokého osmibokého polygonu přecházejícího do kupolovité horní části, zakončené nástavcem s motivem stylizované české pozlacené koruny a z plechu vystřiženým zlaceným českým dvouocasým lvem s mečem v tlapě. Kovové prvky studně byly převezeny na dílnu, kde byly kompletně demontovány, podrobeny restaurátorskému průzkumu a následně odborně zrestaurovány a konzervovány pod dohledem zástupce Národního památkového ústavu. Chybějící části mříží byly doplněny, koruna a lev byly pozlaceny. Jednalo se o záchranu kvalitní a poměrně ojedinělé veřejné raně barokní studny. Originál lva je uložen v Muzeu hl. m. Prahy k výstavním účelům.

Restaurování studny bylo oceněno 1. místem v soutěži Památka roku 2020 – krajské kolo – malá kategorie.

Realizací rekonstrukce této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022, jehož je tato akce součástí.

Jedná se o původně románský kostel sv. Vavřince v Nebovidech z konce 12. století, který byl přestavěný a rozšířený goticky ve 2. polovině 14. století a později barokně upravený. Po jeho zrušení roku 1784 Josefem II. byl přestavěný klasicistním stylu na obytný dům. V roce 1932 dům koupila Církev československá husitská a kostel upravila jako modlitebnu a faru. V době kolem roku 1984 byl kostel obnoven ve svém původním prostorovém a hmotovém rozložení. Obnoveny byly do předpokládaného původního stavu i fasády, prezentovány byly nalezené původní otvory. Kamenné prvky fasád byly tehdy rekonstruovány z nového kamene, kopaninské opuky a hrubozrnného božanovského pískovce. Nejvzácnější součástí kostela jsou rozsáhlé zbytky středověké výmalby interiéru, která se zachovala v několika vrstvách. Malby zrestaurovali manželé Látalovi v letech 1985-1987 a 1990-1991. Církevní stavba je dnes využívána pro koncerty a přednášky společnosti Pražské jaro o.p.s., která zde má i své kanceláře.

V roce 2020 byla realizována obnova fasád kostela. V rámci rekonstrukce byly restaurovány poškozené vrstvy omítek a provedeno povrchové čištění kamene. Během čištění byly odstraněny nevhodné tmely z předchozích zásahů a uvolněná spárovací hmota. Závěrečná hydrofobizace byla provedena u klimaticky hodně namáhaných částí (horní plocha pilířů římsy apod.). Vyměněny byly i některé měděné klempířské prvky. Během rekonstrukce musel být odstraněn jírovec maďal, který svým kořenovým systémem naléhal na stěnu přístupového krčku ke kostelu a širokým kmenem se opíral o okap a hrozil poškozením korunní římsy. Veškeré práce byly konzultovány a odsouhlaseny zástupci Národního památkového ústavu.

Kašna s alegorickou sochou Vltavy, zvanou Terezka je součástí vysoké ohradní zdi u Clam-Gallasova paláce na Mariánském náměstí. Kašnu s dívčí postavou, jež představuje českou řeku Vltavu, vytvořil v roce 1812 sochař Václav Prachner, a to podle návrhu bavorského malíře Josefa Berglera. Socha je umístěna v nice zdi na soklu nad nádrží kašny. Sedící dívka má v rukou dva džbánky, z nichž vytéká voda. Ty symbolizují dva prameny řeky Vltavy. Pět hvězdiček na naznačeném prameni připomíná sv. Jana Nepomuckého i Vltavu.

Pražané si kašnu velmi oblíbili a sochu začali nazývat Terezkou; snad podle dívky, která prý kdysi ke kašně chodívala pro vodu. O Terezce se také říkalo, že byla svého času nejbohatší pražskou sochou. Jeden rytmistr od dragounů na penzi, který bydlel v nárožním domě v Linhartské ulici, měl z okna výhled právě na Terezku. Díval se často na opuštěnou dívku a zamiloval se do ní. Po jeho smrti se ukázalo, že Terezce odkázal deset tisíc zlatých. Soud ale na popud zklamaných příbuzných odkaz nepřijal.

Socha Terezky bohužel přízeň obyvatel a kolemjdoucích, kteří ji postupně velmi poničili, málem nepřežila, a tak musela být v roce 1953 zhotovena z bílého pískovce její kopie a poškozený originál je uložen ve sbírce Národní galerie. Samotná kamenná nádrž kašny již dlouhodobě také vykazovala větší poškození v místech s přímým kontaktem tekoucí vody. Předsazené kamenné stupně před kašnou neměly stabilní základ a byly na mnoha místech rozvolněné. Průsaky vody poškozovaly i samotnou ohradní zeď, kde docházelo k degradaci omítek a jejich opadávání. Proto bylo nezbytné koordinovat záměr opravy kašny s opravou příslušné části ohradní zdi Clam-Gallasova paláce, který je ve správě Archivu hl. m. Prahy.

Před úpravami bylo Terezčino okolí podrobeno záchrannému archeologickému průzkumu, který dokumentoval situaci v souvislosti s výstavbou empírové kašny. Velkou zajímavostí je v této souvislosti určitě také fakt, že hned u paty kašny se jen pár desítek centimetrů pod povrchem nacházejí zbytky kostela Panny Marie Na louži, který měl být postaven zřejmě v polovině 12. století (byly zde objeveny koruny zdí). Víme, že měl románský sloh, ale jeho podoba není zcela jasná. Kolem kostela byl hřbitov, který zasahoval do severozápadní části dnešní parcely paláce. Kostel i hřbitov byly zrušeny během josefínských reforem a krátce nato, v roce 1791, byl kostel zbořen.

Kromě restaurování nemovité památky bylo také přistoupeno k provedení úpravy okolí kašny podle návrhu ing. arch. Jana Sedláka. Kašna stojí na třech výškových stupních, které předstupovaly do prostoru chodníku, jehož příčný průchozí profil byl tímto významně snížen. Navíc přilehlé kolmé parkovací stání s přesahem kapot aut přes obrubník dále omezovalo průchod a permanentně zakrývalo pohled na kašnu. Návrh úprav okolí proto řešil optimalizaci bezbariérového průchodu kolem kašny, rehabilitaci viditelnosti a vznik posezení. Zrušením tří nejbližších parkovacích stání vznikl prostor vymezený kamennými patníky s ochrannou funkcí proti vjezdu a parkování u kašny. Nová linie chodníku před kašnou kopíruje oblouk segmentu schodiště, čímž se průchozí profil dostatečně rozšířil. Současně se tak uvolnily pohledové směry a na obou stranách kašny může být v budoucnosti umístěna lavička.

I po rekonstrukci zůstala zachována funkce kašny jako pítka s pitnou vodou. Kvůli zamezení průsaků vody byla do kašny vložena nová olověná vana. Nově byly provedeny měděné rozvody. Její okolí má provedenou bezbariérovou úpravu, chodník je předlážděn štípanou kostkou pražské mozaiky v historickém vzoru „Dáma na koso“. Odborným restaurátorem s povolením MK ČR byla restaurována samotná socha, nádrž na vodu i schody kašny.

Palác vznikl přestavbou dvou raně barokních domů po roce 1696. Byl vybudován pro hraběte von Dauna, vojenského velitele Prahy. Později objekt několikrát vystřídal majitele, vlastnili jej např. Liechtensteinové. Vrtbové palác kolem roku 1726 dostavěli a upravili podle plánů F. M. Kaňky či G. B. Alliprandiho a pravděpodobně i za účasti Jana Santiniho Aichla, do dnešní velikosti a půdorysu. V roce 1814 palác získali Thurn-Taxisové, kteří jej v roce 1871 nechali výrazně novoklasicky upravit podle plánů arch. J. Bělského. Od této poslední klasicistní úpravy se objekt podstatně nezměnil. Z tohoto období jsou zachovány i původní interiéry včetně řemeslně stavebních detailů. K paláci patří i velká zahrada. Na fasádě do Letenské ulice jsou dva vstupní portály a erb Thurn-Taxisů. Dvorní fasády si zachovaly vrcholně barokní ráz. Na sochařské výzdobě exteriéru se podílel blíže neznámý sochař z okruhu M. B. Brauna. Místnosti v přízemí mají většinou vrcholně barokní klenby, někde se dochovaly i klenby raně barokní. V patrech je vzhled místností výsledkem úprav J. Bělského v 19. století.

V menší části budovy se nachází mateřská škola. Na zahradě areálu je zřízeno dětské hřiště mateřské školy. Část ostatních prostor budovy paláce bývala původně využívána Senátem České republiky, který se odstěhoval do paláce Valdštejnského v roce 1996. Ostatní prostory byly bez využití. V roce 2002 byl areál poškozen při povodních. Rovněž reprezentativní prostory paláce se zlacenými štuky a tapetami byly značně poškozeny zatékáním dešťové vody z terasy paláce. I ostatní prostory paláce se nacházely v již nevyhovujícím stavebně technickém stavu, stejně jako bylo nevyhovující technické vybavení a rozvody všech vnitřních instalací. Docházelo k silnému poškozování všech umělecko-řemeslných prvků.

V červnu roku 2012 byla vypracována studie nového funkčního využití vnitřních prostor a vnějších provozních vazeb objektu. Tato studie navrhla volné prostory budovy paláce využít pro speciální typ školy vyššího stupně s tím, že návrh stavebně technického řešení bude zohledňovat požadavek budoucí spolupráce školy se školním zařízením pro děti předškolního věku.

Kromě celkové rekonstrukce paláce byly navrženy i stavební úpravy nevyužívané části budovy. Nově budou využity i v minulosti nevyužívané půdy v objektu. Veškeré tyto prostory budou sloužit potřebám nového nájemce objektu – Anglo-americké vysoké škole o.p.s. Budou zde učebny, kanceláře, sociální zázemí, prodejny studijních materiálů a bistro-kavárna. V západním křídle objektu a částech severního a jižního křídla bude zachován provoz mateřské školky, která je ve správě MČ Praha 1. Součástí rekonstrukce je i záchrana a oprava dochovaných uměleckořemeslných prvků v objektu. Jedná se o restaurování cenné štukatérské výzdoby sálů paláce včetně zlacení, restaurování dochovaných kamenných krbů, sochařské výzdoby a dalších kamenných prvků. Restaurovány byly i původní dřevěné dveře paláce včetně kování, původní svítidla, tapety a další. Nově bude otevřen průchod budovou pro veřejnost do sousedních Vojanových sadů.

Stavba zahájila na podzim roku 2013. Kolaudace stavby proběhla v prosinci 2014.

Realizací rekonstrukce této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022, jehož je tato akce součástí.

Tento památkově významný čtyřpodlažní dům se zvýšeným přízemím a dekorativně členěnou novobarokní fasádou byl postaven J. Blechou v roce 1892, upraven a nastavěn v letech 1920 a 1925 architektem B. Kozákem a K. Baštíkem. Střed symetrie uličního průčelí je zdůrazněn arkýřem v úrovni 2. a 3. NP, ukončeným balkonem se zábradlím se zdobeným pletencem. Uliční fasáda objektu je zdobená v novobarokním stylu. Horizontálně je členěna patrovými římsami nad 1. a 2. NP. Dále je fasáda členěna rustikovanými lisenami. Přízemí nad soklovou partií člení rustika s vyznačenými klenáky nad segmentovými uzavřenými otvory. V obou krajních osách byly v minulosti vstupy, které jsou ozdobeny akanty s pentlí. Kromě oken ve 2.-4. ose 3. NP mají ostatní okna v nadzemních podlažích a hlavní vstup do objektu segmentové nadpraží s novobarokními šambránami. Ve 2. a 4. NP jsou v krajních osách okna sdružená. Ve 3. a části 4. NP mají okenní otvory nadokenní římsy (suprafenestry), v krajních osách jsou zdobeny palmetami. Parapety ve 2. a části 3. NP jsou zdobeny balustrádami. Nad hlavní římsou je obloukový tympanon s oválným oknem a štukovou figurální výzdobou. V krajních partiích střešní roviny jsou vsazeny zděné barokizující vikýře se segmentovými okny. Nadstřešní konstrukce jsou štukově zdobeny pilastry a volutami. Okna jsou dřevěná dvojitá se segmentovými nadsvětlíky, sklepní okna jsou obdélníková. Vstupní dveře jsou dvoukřídlé se segmentovým nadsvětlíkem.

V rámci celé uliční fasády byly opraveny nesoudržné části omítek a doplněno poškozené zdivo. Omítky na tympanonu, bosážích, nadstřešních zídkách, na hlavní římse a na suprafenestrách byly rovněž narušené klimatickou erozí a hrozila další degradace včetně reliéfní výzdoby. Zdobné prvky – koule byly popraskané a podnože porušené. Opraveny musely být i nosné kamenné desky hlavní římsy, které byly již lokálně obnažené a uvolněné, kvůli vypadávající omítce v ložných i styčných spárách. Dále byly opraveny, příp. vyměněny výplně oken, dveře na balkon a vstupní dveře do objektu. Osazeny byly i nové klempířské prvky a zámečnické konstrukce – mříže. Veškeré plochy byly nově opatřeny fasádním nátěrem.

Městská část Praha 1 podala na OPP MHMP žádost o grant hl. m. Prahy určený vlastníkům památkově významných objektů v roce 2015.

Jedná se o barokní kapličku, která je součástí ohradní zdi Loretánské zahrady. Stavba z roku 1726 byla vybudována podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky na náklady hraběte Štěpána Kinského. Na původní malířské výzdobě se podílel Václav Vavřinec Reiner. Výmalba kaple byla inspirována legendou o dvou loupeživých rytířích – bratřích Chlévcových, kteří byli údajně na místě kapličky v roce 1512 popraveni naražením na kůl. Svatá Barbora byla zřejmě zvolena jako ochránkyně před smrtí bez zpovědi. Na obraze kněz pod dohledem sv. Barbory uděluje poslední pomazání k smrti umučenému lupiči. Freska byla několikrát přemalována, ale její autorství dokazují dochované Reinerovy skici. Vnitřek kaple chrání mříž z roku 1977, která nahradila původní barokní od Františka Maxmiliána Kaňky. Střecha kaple je pokryta prejzovou krytinou.

Loretánská zahrada je pozemek, na kterém se povětšinou rozprostírala užitková zahrada náležející sousedním palácům. Jedná se o prostor mezi dvorem Trautmannsdorfského paláce, závěrem kostela Narození Páně v areálu pražské Lorety a zadním traktem tzv. Malého Černínského paláce – dnešního Hotelu Loreta. Při ohradní zdi zahrady je umístěna vodní nádrž. V současné době je zahrada využívána Sborem dobrovolných hasičů Prahy 1. Zhruba třetina zahrady je v majetku Školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené.

Kaple byla naposledy obnovena v roce 1858 a společně s ohradní zdí se nacházela již ve velmi špatném stavebně technickém stavu. Cílem restaurátorské obnovy byla obnova výmalby, omítek se štukovými prvky a oprava vlhkostí porušeného soklu. Rovněž byla zpevněna uvolněná místa pískovcových částí a staticky zajištěny trhliny. Kovová mříž byla usazena do nových nýtů, očištěna a opatřena novým antikorozním nátěrem.

Realizací opravy této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022, jehož je tato akce součástí.

Objekt č.p. 481 je malý přízemní domek situovaný na břehu Čertovky přibližně naproti Sovovým mlýnům. Jedná se o bývalou sallu terrenu Michnovského paláce postavené v 2. polovině 17. století a přestavěnou na počátku 19. století na zahradní domek. V 60. letech 20. století byla v objektu zřízena plynová regulační stanice, odtud pochází současný název „plynárenský domeček“. Ještě na počátku 40. let 20. století byla úroveň terénu u domečku o cca 70cm níže než nyní. Terén byl dosypán v souvislosti se scelováním zahrad a vyrovnáním terénu celého areálu.

Předmětem stavebních prací byly sanační a hydroizolační práce, oprava krovu a dřevěného trámového stropu, štuků a vnitřních omítek a fasády včetně oken a dveří (historizující repliky). Restaurátorsky byly opraveny původní konchy a jejich štukatérská výzdoba. Ve střeše bylo obnoveno původní okno – tzv. volské oko. Úpravy vnitřních dispozic byly navrženy s cílem zpřístupnění objektu veřejnosti – v přízemí byly vybudovány prostory, které využívá Komunitní centrum Kampa, které je organizátorem volnočasových aktivit pro děti i dospělé. V podkroví pak byl vybudován nový prostor zpřístupněný opraveným schodištěm, který je možno použít jako klubovnu.

Realizací opravy této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022, jehož je tato akce součástí.

Raně barokní pětiposchoďový objekt při zadním křídle Hrzánského paláce z doby po roce 1658. Dům byl dostavěn – zvýšen o jedno patro v první polovině 19. století a svůj vzhled si zachoval z velké části v původní podobě. Fasáda objektu je jednoduše členěna. Parter je zakončen zaoblenou profilovanou římsou, jednotlivé podlaží jsou členěny plochou kordonovou římsou, nad 5. nadzemním podlaží je zřejmě původní hlavní římsa krytá prejzy. V domě měl atelier národní umělec Jan Slavíček.

Během generální opravy byly z parteru odstraněny omítky poškozené vlhkostí, ve vyšších patrech byly odstraněny nesoudržné vrstvy omítek, hluboké praskliny byly zkontrolovány statikem a následně odborně sanovány. Profilace a dekorativní prvky byly doplněny podle původních tvarů a proporcí. Dále byly podle potřeby opraveny či doplněny klempířské prvky, zámečnické výrobky a prejzová stříška nad hlavní římsou. Stávající vnitřní okna byla po podrobné prohlídce repasována a natřena novým emailovým nátěrem. Vnější okna byla vyměněna za nová. Barokní dubová okna ve 3. patře domu na jihovýchodním nároží byla restaurována a stávající vstupní dveře do domu a do nebytového prostoru v levé části parteru byly repasovány. Nově byla vyrobena i garážová dvoukřídlá vrata.

Městská část Praha 1 provedla v letech 2012-2013 opravu kaplí sv. Jana Nepomuckého a sv. Eliáše ve Vojanových sadech. Realizací oprav těchto nemovitých kulturních památek plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022.

Vojanovy sady svůj současný název získaly až v roce 1954, kdy byla zahrada otevřena pro veřejnost a pojmenována podle významného českého herce Eduarda Vojana. Původně šlo o část ovocné zahrady přináležející k biskupskému dvorci založenému na Malé Straně ve 13. století. V roce 1420 byla zahrada zničena husity a následně rozparcelována mezi malostranské a staroměstské měšťany podobojí. V roce 1655 vykoupil pozemky císař Ferdinand III. a předal je řádu karmelitánek, které uvedl do Prahy.

V klášterním komplexu karmelitánek byly vystavěny tři menší stavby. Kaple sv. Eliáše byla údajně postavena mezi lety 1660 – 1670 jako typická zahradní kaple v podobě grotty. V roce 1715 měla být do zahrady (klášterní kronika uvádí až v roce 1743) na náklad Eleonory z Valdštejna, postavena klenutá kaple zasvěcená zakladatelce řádu karmelitánek sv. Terezii z Avily. Třetí stavbou je výklenková kaple s vyhlídkovou terasou, která patrně pochází z 2. poloviny 17. století.

Kaple sv. Jana Nepomuckého s vyhlídkovou věží šikmo vystupuje z ohradní zdi a je opatřena štukovou výzdobou. V levé části severního výklenku jsou dveře směřující na dřevěné točité schodiště, osvětlené pomocí tří malých oken, jímž je přístupna vyhlídková terasa nad kaplí. Dveře jsou umístěny v kamenném ostění s raně barokní profilací. Během rekonstrukce byl objekt opatřen novými vápennými omítkami a nátěry, na podlahu vyhlídkové terasy byla položena pískovcová dlažba a schodiště na terasu bylo provedeno ze dřeveného dubového masivu. Návštěvníkům byla tato kaple vůbec poprvé po r. 1989 zpřístupněna během tzv. dnů Evropského kulturního dědictví o víkendu 7.-8. září 2013, kdy ji navštívilo 1316 osob, převážně Pražanů. Otevřenou otázkou zůstává návrat kopie sochy sv. Jana stojícího na rybě do výklenku.

Kaple sv. Eliáše stojí na nepravidelném půdorysu, který se blíží tvaru latinského kříže. Fasáda kaple je ozdobena napodobeninami krápníků. Z původní výzdoby lze rozeznat zbytky zoomorfní výzdoby – figurek zvířat, např. hada a erb nad raně barokně profilovaným vchodem – znak karmelitánů na podkladu císařské orlice se zlatým rounem. Ve vnitřní výzdobě kaple jsou rovněž použity imitace krápníků, dále též přírodní kameny, mušle, zrcátka apod. Interiér kaple je osvětlen oválnými okénky a bočními okny. V levém rameni grotty, pod bočním výklenkem se nachází nízké, kamenné ostění orámovaného otvoru ohniště, které ústí do komína. Na stropě kaple se nachází pět oválných obrazů z legendy proroka Eliáše od neznámého autora. Jedná se o Eliáše na poušti, Eliáše křísícího syna vdovy v Sareptě, Eliášovu oběť na Karmelu, Eliáše na ohnivém voze a Eliáše se svým pláštěm. Kaple je dnes bez vnitřního vybavení. Původně v ní byl oltář se sochou sv. Eliáše a dále socha sv. Josefa z 18. století od Matěje Václava Jäckla, která je umístěna v depozitáři Národní galerie na Zbraslavi.

Během rekonstrukce byly provedeny restaurátorské opravy na fasádě, včetně štukového erbového reliéfu nad vchodem a jeho kamenného portálu. Obnoveny byly i napodobeniny krápníků. Dále byl opraven krov, střecha, položena nová cihelná krytina, opraven komín a lucerna na střeše. V interiéru kaple byly restaurovány omítky, krápníky a všechny malby na stropě. Při opravách byly použity přírodní a původní stavební materiály jako je vápenná omítka, cihelné zdivo, struska, směs kalcitu a sádrovce, tuf, pískovec nebo vápenný štuk.

Kaple ve Vojanových sadech budou umístěny do nabídky svatebních míst na území MČ P1, a dále nabídnuty průvodcovské službě PIS pro prohlídky organizovanými skupinami.

Podle nově zpracovaného operativního průzkumu NPÚ pořízeného v roce 2013 se jedná o původně výstavný, vrcholně gotický dům z 1. poloviny 14. století, který byl součástí rožmberského dvorce situovaného v sousedství kláštera dominikánek sv. Anny. Dům plnil nejvyšší standard bydlení své doby. V přízemí byl vybaven černou kuchyní, jejíž umístění naznačuje objev gotické výlevky s oknem. V patře na západní straně byl umístěn prevet (nález prevetové niky zaklenuté cihelným segmentem). O kvalitě prosvětlení obytných místností svědčí mimořádně dochované gotické okno lemované paspartou v severním štítovém průčelí. Hodnotu domu a jeho výtvarné kvality násobí provedení jižního štítového průčelí, které bylo v patře vyzděno z cihel spárovaných jasně bílou jemnou vápennou maltou. Rožmberkové dům vlastnili až do 70. let 15. století. Hlavní budova má sedlový, jednoduchý krov hambalkové soustavy z přelomu let 1813-1814. Stávající podoba domu pochází z roku 1883. Dům je využíván jako bytový. Vstupní brána a ohradní zeď jsou barokní, tj. z poloviny 18. století.

V první etapě byla provedena oprava krovu, střechy, sanace garáže, rekonstrukce vnitřních nosných konstrukcí a sanace dřevěných stropů nad 1. NP. Dále byly osazeny repliky původních oken.

Ve druhé etapě byla provedena celková oprava fasád bytového objektu. Jedná se zejména o vytvarování poničené podstřešní římsy pomocí šablony do původního tvaru a doplnění cihelnými prvky, obnova degradovaných omítek, sanace zdiva z důvodu zvýšené zemní vlhkosti, opravy ostění oken, dveří a nové nátěry fasády. Dále byla provedena oprava střešní konstrukce na objektu bývalé prádelny včetně výměny krytiny, oprava její fasády a oprava přilehlé dvorní zdi. Restaurátorské práce byly provedeny restaurátorem s licencí MK ČR. Opravou fasád s citlivou opravou omítek byla završena dva roky trvající rehabilitace objektu.

Realizací opravy této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR na roky 2012-2022.

Malostranská beseda, respektive bývalá Malostranská radnice, je pozdně renesanční budova, která je situována na Malostranském náměstí v centru Malé Strany. Bývalá radniční budova dnes slouží již po mnoho let jako společenský klub a koncertní sál. V přízemí je restaurace a kavárna, podkroví je využito pro galerii. Jedná se o jedno z kulturních center Malé Strany, které se nachází, mimo jiné, též na hlavní turistické trase. Objekt má mimořádný historický a architektonický význam v celé oblasti historického jádra Prahy.

Cílem rekonstrukce byla komplexní rehabilitace objektu Malostranské radnice, včetně dostavby původních věží a štítů, které byly z objektu sneseny v roce 1828. Rekonstrukce zahrnovala stavební úpravy, které znamenaly návrat k původním historickým dispozicím a které vyčistily objekt od pozdějších necitlivých stavebních úprav, dále kompletního nového technického zařízení objektu, statické sanace související s havarijním stavem renesančního krovu s ohledem na budoucí využití podkrovního prostoru. Samostatnou kapitolou byla dostavba původních věží a vikýřů, včetně způsobu jejich založení v úrovni stropu 3.NP. Nově byl do objektu osazen výtah, který propojuje všechna tři podlaží. Důležitou součástí rekonstrukce byla obnova původní fasády a restaurátorské práce prováděné v souvislosti s obnovou nástropních maleb na klenbách a na dřevěných trámových stropech.

Realizací rekonstrukce této nemovité kulturní památky plní Městská část Praha 1 svůj Program regenerace městských památkových rezervací a památkových zón schválený Ministerstvem kultury ČR. Za příkladnou rekonstrukci získala městská část vítězství v soutěži „O cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ“ za rok 2009 v krajském kole soutěže.