Pozapomenutá legenda Zdenko Feyfar v galerii Artinbox

Vydejte se s námi v době karantény na další virtuální výstavu. Tentokrát do Galerie ARTINBOX, kde je od 6. března v hlavním sále instalována expozice více než sta fotografií Zdenko Feyfara s názvem Pozapomenutá legenda. Podobně jako ostatní výstavy jinde bude i tato prodloužena. Provede nás její kurátorka Nadia Rovderová:

„Letošní expozice Zdenko Feyfar: Pozapomenutá legenda navazuje na výstavní projekt, který jsme zahájili koncem minulého roku v dolním sále Galerie Artinbox pod názvem Zdenko Feyfar: Praha minulého století. Třicet tři původně vystavených fotografií jsme tentokrát u příležitosti 107. nedožitých autorových narozenin rozšířili o dalších téměř sto dobových snímků z jeho bohaté tvorby.“

Činorodý autor, jilemnický rodák (* 2. 3. 1913 v Jilemnici, † 3. 2. 2001 v Lomnici nad Popelkou), je výraznou osobností české umělecké scény. Ačkoliv se již za svého života zařadil mezi legendy české fotografie, v posledních letech se na něj pozapomnělo. Věnoval se široké škále témat. „Expozici jsme instalovali s důrazem na méně známé záběry. Vystavený cyklus pražských motivů jsme rozšířili o další známé i neznámé fotografie z 30. – 80. let minulého století,“ vysvětluje kurátorka.

Mezi hlavní témata Feyfarových snímků patří magické pražské motivy. Záběry města někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám: Zima na Vltavě z roku 1958; Dvorky na Starém Městě v ulicích Platnéřská a Křižovnická z roku 1958; Prodejna Tuzex z 80. let. Působivé jsou záběry z předválečné, protektorátní a čerstvě poválečné Prahy: Kotviště rybářů u Karlova mostu z 2. poloviny 40. let; Pražské panorama v kouři ze 40. let a Předválečná Křižovnická ulice z června 1937 s mrtvým koněm ve vozovce.

Dobové historické reálie zachycují další snímky z let poválečných, kdy autor vykreslil život už v komunistickém Československu: Štamgasti u piva v pivnici U zlatého tygra z roku 1960; Pohled na Prahu z 50. let; Pohled na Mánes a Vltavu z 50. let; Prašná brána a Příkopy z 50. let; Pražský hrad a podhradí z 50. let; již zmínění lidé čekající ve frontě před prodejnou Tuzex či zdevastovaný Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí z 50. let a další.

V hlavním sále se představují také pro autora typické krkonošské motivy. „Unikátní jsou i snímky z cest: Podkarpatská Rus z roku 1934 a Egypt z roku 1959. Velký prostor byl věnován portrétní fotografické tvorbě Zdenko Feyfara, kde mj. zachytil život obyčejných lidí, a to v rodných Krkonoších: Na Poustce u Antošů v Mrklově na Benecku v Krkonoších z roku 1949; Domácí sklář pan Harcuba v Harrachově z roku 1946 a Paní Antošová Na Poustce u Antošů v Mrklově na Benecku z roku 1949.“

Významnou součástí výstavy jsou i portréty osobností české kulturní scény minulého století, jako byli/jsou: Josef Sudek, Josef Lada, Stanislav Kolíbal, Václav Kaplický, Jan Zrzavý, Vincenc Vingler, Ota Janeček, Emanuel a Jan Kodetovi, Adolf Hoffmeister, Jiří Šetlík a další. Představuje se zde i rovněž slavný portrét hraběnky Valdštejnové z roku 1955.

„Věřím, že tato výstava přispěje k připomenutí velkého talentu Zdenko Feyfara, který je srovnatelný s nejvýraznějšími legendami české fotografie minulého století, a jemuž se povedlo zachytil svět, který je dnes už minulostí,“ uzavírá kurátorka Nadia Rovderová a přidává zajímavý postřeh samotného autora:

„Už od dětství mě okouzlovala představa, možná dnes zdánlivě banální, že k nám z dalekého vesmíru přiletí pomíjivý světelný paprsek a umožní nám zachytit natrvalo na fotografické desce či filmu skutečnost. Myslím si – na rozdíl od mnoha dalších fotografů, že právě zachycení reality je nejzákladnějším posláním fotografie. Je zajímavé, že přitom Ize postřehnout i mnohem více než realitu hmotnou.“

Zdenko Feyfar (1913–2001) se narodil v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Jeho otec byl jedním z prvních českých fotografů a mladý Zdenko tak ke kouzlu fotografického zobrazování přičichl už v raném mládí. Jako 20letý mladý muž po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V hlavním městě už poté zakotvil na dalších téměř 60 let. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam ho přivedl a kde jej také učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřili rovněž Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Porevoluční rok 1993 byl pro Zdenko Feyfara zlomový, jeho ateliér v Pachtově paláci v ulici Karolíny Světlé blízko Karlova mostu byl v restituci vrácen a on přišel o svůj tvůrčí prostor, kde pobýval a tvořil 40 let. To vedlo k návratu Zdenko Feyfara do rodné Jilemnice, kde vznikla poslední série fotografií. Umírá v Lomnici nad Popelkou 3. února 2001 ve věku nedožitých 88 let. Zatím největší posmrtnou výstavu mu ve spolupráci se synem Petrem Feyfarem připravilo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2013 při příležitosti 100. výročí narození autora.