Rada Prahy 1 se jednomyslně vyslovila pro pojmenování parku na rohu Pařížské a Maiselovy ulice po Marii Schmolkové, které bylo v listopadu uděleno čestné občanství Prahy 1 in memoriam. Schmolková zachránila před druhou světovou válkou tisíce židů a dalších uprchlíků, v důsledku její dobrovolnické práce přijel do Prahy i Nicholas Winton. Schmolková zemřela během války v exilu v Londýně, na jejím pohřbu promluvil Jan Masaryk.
Marie Schmolková je opomíjenou hrdinkou předválečné československé politiky, svou aktivitou pomohla tisícům židů a dalším politickým uprchlíkům emigrovat před nebezpečím druhé světové války. Právě díky její aktivitě přijel do Prahy Nicholas Winton, který pak byl pověřen organizací dětských záchranných transportů. Příběh Schmolkové je však v Čechách i v Evropě dodnes málo známý.
„Příběh Marie Schmolkové je neprávem zapomenutý. Neměla potomky, kteří by její odkaz opečovávali, čemuž se nyní věnují alespoň angažovaní historikové. Rozhodli jsme se tedy paní Schmolkové, která celý život žila v Kamzíkové ulici na Starém Městě, udělit čestné občanství a pojmenovat po ní dnes bezejmenný park. Obojím chceme vzdát této statečné ženě adekvátní poctu v jejím rodném městě,“ komentuje krok radnice starosta Pavel Čižinský (Praha 1 Sobě).
Park na rohu Maiselovy a Pařížské ulice býval dříve zamčený, radní Petr Kučera se letos zasadil také o jeho otevření veřejnosti, když zjistil, že jeho uzamčení nemělo žádný pádný důvod. „Kde jinde by se slušelo pojmenování po hrdince a zachránkyni válečných židovských uprchlíků více, než v Židovském městě? Jsem potěšen, že mohu za Prahu 1 a se souhlasem Židovské obce tlumočit tento návrh hlavnímu městu a jeho místopisné komisi,“ říká k rozhodnutí rady radní Petr Kučera (Zelená pro jedničku), který návrh předložil.
Návrh Prahy 1 nyní projedná místopisná komise magistrátu, která je poradním orgánem rady hlavního města. Židovská obec návrh Prahy 1 projednala již v prosinci minulého roku a s pojmenováním souhlasí.
„Návrh Prahy 1 na pojmenování parčíku u Staronové synagogy vítáme s potěšením a velkým očekáváním. Kromě důstojného jména si parčík zaslouží i odpovídající důstojnou úpravu,“ vyjádřil se předseda Židovské obce František Bányai. „S bezprostředním okolím parčíku souvisí též oprava havarijní stav zídky na východní straně synagogy, potřebné bezpečnostní prvky a zejména přerostlá zeleň, které slouží nejenom jako perfektní zákryt synagogy, ale i pro lidské potřeby, které sem vůbec nepatří. Budeme se moc těšit a velké poděkování patří všem, kteří návrh podpořili,“ dodává předseda Bányai.
Čestné občanství Prahy 1 in memoriam bylo paní Marii Schmolkové uděleno 11. listopadu 2019. Ocenění převzal v Divadle Archa historik a dokumentarista Martin Šmok, který je jedním ze zakládajícíh členů Společnosti Marie Schmolkové z.s., která se zasazuje o rozvoj jejího odkazu a vytvoření ceny za přínos v oblasti historického bádání, jež by nesla její jméno.
Video o Marii Schmolkové od Paměti národa:
Více informací: marieschmolka.org
Marie Schmolková se narodila v roce 1893 do pražské židovské rodiny, v Kamzíkové ulici, v domě U Bílého vlka. V mládí navštívila tehdejší mandátní Palestinu a aktivně se zapojila do sionistického hnutí. V roce 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa (pomoc uprchlíkům prchajícím z Německa do Československa), v roce 1937 založila a dále sama vedla Comité Central – spojenou organizaci poskytující pomoc Židům, křesťanským komunistům, sociálním demokratům a německým liberálním demokratům, přičemž pracovala z kanceláře v Jáchymově ulici. Rok poté se účastnila za ČSR konference v Évianu, kde nebyla přijata rezoluce odsuzující tehdejší chování Němců vůči Židům a většina států neprojevila vůli přijímat uprchlíky.
Po uzavření Mnichovské dohody a okupaci Československa již byla situace kritická a protektorát se pokoušelo opustit statisíce židů a politických uprchlíků. Marie Schmolková tehdy sbírala důkazy pro mobilizaci veřejného mínění a rozesílala prosby o pomoc zahraničním velvyslancům v Praze a židovským agenturám v zahraničí. Velká Británie tehdy jako jediná nabídla, že přijme alespoň děti bez doprovodu. Na vyslané prosby reagovali také humanitární pracovníci z Británie, především zástupkyně Britské komise pro uprchlíky z Československa Doreen Warrinerová, která později pověřila Nicolase Wintona zorganizováním tzv. dětských transportů, díky kterým válku přežilo 669 dětí z židovských rodin.
Novinářka Milena Jesenská o Marii Schmolkové napsala: „Tato žena zná osobně každého člověka, který v posledních pěti letech přešel hranice. Zná jejich osudy, zná jejich nebezpečí. Pod záplavou těchto osudů, jako by ani jejího vlastního nebylo. Pohybuje se věčně mezi životem a smrtí, mezi úřady londýnskými, pařížskými a pražskými. Vidí skoro samou beznaděj a podaří se jí po strašném úsilí vymoci jen málo naděje: ale je tak podivuhodně klidná, jako bývají věřící lidé.“
V březnu 1939 Schmolková odmítla emigrovat, pár dní po okupaci ji zatklo Gestapo. Po protestech členů vlády a velvyslanectví byla po dvou měsících propuštěna z Pankrácké věznice, vězení se však podepsalo na jejím zdraví.
V srpnu 1939 si Schmolkové všiml Adolf Eichmann, nacistický funkcionář a pozdější hlavní organizátor vyhlazování Židů. Doporučil ji na pozici v Paříži, kde měla za úkol zefektivnit židovskou emigraci z Evropy do zahraničí, jelikož zhruba do října 1941 prosazovali nacisté nucenou emigraci Židů z Evropy. Z Paříže se Schmolková kvůli eskalaci válečného konfliktu už nevrátila. Odjela do Londýna, kde v roce 1940 zemřela na infarkt, podle historiků zapříčiněný kombinací cukrovky s následky věznění a přepracováním. Na jejím pohřbu promluvil Jan Masaryk a pronesl slova: „S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, budeme se mít rádi, zvítězíme a domů si Vás odvezeme. Do té doby odpočívejte a duch Váš pomáhej nám ve společné svaté práci, pro mír, slušnost a svobodu.“
Ostatky Marie Schmolková do Česka převezeny nebyly a místo jejího posledního odpočinku dnes není známé.