Den vzniku Československa 28. října 1918 představoval zlomový bod tisícileté historie české státnosti – vznik moderního státu po několika staletích svazku se zeměmi habsburské monarchie a po čtyřech letech do té doby nejničivější světové války. A dnešní Praha 1 v tomto směru hrála důležitou roli.
Velmi významně se do historie zapsaly během revolučních dnů někdejší spolkové místnosti Českého pánského klubu v Obecním domě, které od 13. července 1918 využíval se souhlasem pražských zastupitelů Národní výbor československý. A právě tady jeho zástupci Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, později označovaní jako „muži 28. října“, podepsali v pondělí 28. října 1918 v podvečer zákon o vzniku samostatného československého státu a přijali souhlas velení 8. armádního sboru rakouské armády s kapitulací.
Tím se, jak před několika lety upozornila výstava v Obecním domě, vrchovatou měrou naplnil původní záměr pražské obce, která vybudovala Obecní dům nejenom jako své reprezentační sídlo a prostor vyhrazený k podpoře rozvoje kulturního a společenského života Pražanů, ale také jako místo určené k prezentaci české společnosti coby kulturně i politicky vyspělého národa.
Dalším významným místem byla Staroměstská radnice. Pražská samospráva totiž musela v době první světové války zajistit chod města v nelehkých válečných podmínkách, a to bez jakékoliv podpory ze strany státu. Právě laxní postoj státních úřadů k problémům Prahy a nutnost postavit se jim vlastními silami vedly původně císaři a habsburské monarchii naprosto loajální městské zastupitelstvo v čele se starostou Karlem Grošem (1865–1938) k zostřené kritice vlády a jejích opatření. A tak se i ze Staroměstské radnice stále častěji ozývaly projevy na podporu myšlenky samostatného státu.
28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru, vedená Karlem Kramářem, jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Shodli se, že bude republikou a že prezidentem bude T. G. Masaryk a předsedou vlády Kramář.
Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup převzít jménem Národního výboru Válečný obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.
Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulzem k demonstracím, při nichž lidé jásali a ničili symboly monarchie. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný stát. Následovalo už zmíněné vyhlášení zákona o vzniku samostatného československého státu a provolání Národního výboru:
„Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“
Tentýž den byli do Národního výboru přibráni čtyři zástupci Slovenska. Zástupci Němců a Maďarů, stejně jako Podkarpatské Rusi, nebyli přizváni. Národní výbor zasedal v Obecním domě do 13. listopadu. O den později bylo z Národního výboru vytvořeno Revoluční národní shromáždění, které předalo výkonnou moc první československé vládě Karla Kramáře, jmenované ve stejný den. Ta převzala vládu od Masarykovy Prozatímní československé vlády, uznané 14. října v Paříži západními mocnostmi.
