Kašna s alegorickou sochou Vltavy, zvanou Terezka, která je součástí vysoké ohradní zdi u Clam-Gallasova paláce na Mariánském náměstí, výrazně zkrásněla a získala také mnohem důstojnější okolí. Může za to rekonstrukce provedená z rozhodnutí radnice Prahy 1. Terezka, jež prý byla svého času bohatou dědičkou, tak nyní může mnohem více dávat na odiv svůj melancholický půvab.
„Kašna získala novou olověnou vanu či měděné rozvody, a protože neměla základy, bylo třeba ji podbetonovat. Její okolí má navíc nově bezbariérový přístup a novou dlažbu. Rekonstrukcí ale prošly i samotná socha a schody kašny,“ vysvětlil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký a dodal, že ještě před úpravami bylo Terezčino okolí podrobeno záchrannému archeologickému průzkumu. Celkové náklady se vyšplhaly na více než 1,4 milionu korun.
Velkou zajímavostí je v této souvislosti určitě fakt, že hned u paty kašny se jen pár desítek centimetrů pod povrchem nacházejí zbytky kostela Panny Marie Na louži, který měl být postaven zřejmě v polovině 12. století. Víme, že měl románský sloh, ale jeho podoba je nejasná. Kolem kostela byl hřbitov, který zasahoval do severozápadní části dnešní parcely paláce. Kostel i hřbitov byly zrušeny během josefínských reforem a krátce nato, v roce 1791, byl kostel zbořen.
Kašnu s dívčí postavou, jež představuje českou řeku Vltavu, vytvořil v roce 1812 sochař Václav Prachner, a to podle návrhu bavorského malíře Josefa Berglera. Sedící dívka má v rukou dva džbánky, z nichž vytéká voda. Ty symbolizují dva prameny Vltavy. Pět hvězdiček na naznačeném prameni připomíná sv. Jana Nepomuckého i Vltavu.
Pražané si kašnu velmi oblíbili a sochu začali nazývat Terezkou; snad podle dívky, která prý kdysi ke kašně chodívala pro vodu. O Terezce se také říkalo, že byla svého času nejbohatší pražskou sochou. Jeden rytmistr od dragounů na penzi, který bydlel v nárožním domě v Linhartské ulici, měl z okna výhled právě na Terezku. Díval se na často opuštěnou dívku a zamiloval se do ní. Po jeho smrti se ukázalo, že Terezce odkázal deset tisíc zlatých. Soud ale na popud zklamaných příbuzných odkaz nepřijal.
Jak už to tak bývá, láska dovede člověka i zničit. Natožpak sochu a kašnu. Terezka přízeň obyvatel a kolemjdoucích, kteří ji postupně velmi poničili, málem nepřežila, a tak musela být v roce 1953 zhotovena z bílého pískovce její kopie a poškozený originál je uložen ve sbírce Národní galerie.
Nejstarší archeologická vrstva na dnešním Mariánském náměstí je datována do poloviny 12. století. Průzkum prokázal obydlí – zemnice a část hřbitova, jenž přiléhal ke kostelu Panny Marie Na louži, pojmenovaném podle zdejší tehdejší osady.
Z písemných zpráv o této lokalitě víme, že ve 13. století byl kostel pod patronátem křižovníků s červenou hvězdou a že patronem kostela byl také biskup Jan IV. z Dražic (cca 1260 až 1343). Počátkem 15. století působil v kostele německý kazatel Mikuláš z Drážďan, jehož kázání prý měla stejně silný ohlas jako kázání mistra Jana Husa nebo Jana Želivského. Od 13. až do 18. století se ke kostelu hlásil cech zbrojířů, zvonařů, puškařů, zámečníků a kotlářů, kteří se usazovali zejména v Platnéřské ulici. Kostelní hřbitov byl využíván až do 18. století, ale už dříve byl narušen zdí ohrady Clam-Galassova paláce.
Osada Na louži ležela při frekventované cestě z tržiště Staroměstského náměstí k vltavským brodům a později k mostům Juditinu a Karlovu. Od jihu bylo náměstí už od nejstarších dob spojeno Husovou ulicí s vyšehradskou cestou. Dvorec osady Na louži byl lokalizován do místa, kde dnes stojí Clam-Galassův palác.
Východně byla osada kolem kostela sv. Linharta, západně osada při kostele sv. Valentina, jižně byl klášter sv. Klimenta a jilská osada, severním směrem se nacházely židovské domy v Platnéřské ulici. Patrně nejstarší název tohoto prostranství byl Na louži, což je vysvětlováno častými zátopami, kdy se voda z Vltavy dostávala až sem a louže prý bývala i v kostele. Současně se říkalo Ryneček U Matky Boží Na louži nebo plac Matky Boží a Mariánský plácek. V 19. století už je běžný název Mariánské náměstí.
Udělejte si hezkou procházku a přijďte se přesvědčit, jak to díky citlivé revitalizaci Terezce a jejímu okolí sluší.