Když Tomáši Lormanovi lékaři diagnostikovali amyotrofickou laterární sklerózu, ALS, bylo jasné, že s partnerem, který mu pomáhá těžký osud zvládat, budou potřebovat nový, bezbariérový byt. A že ho budou potřebovat hodně rychle. Získali ho během dvou měsíců – díky Kontaktnímu místu pro bydlení Prahy 1.
„My se do nového bytu hodně těšíme, je fakt moc hezký!“ Václav, partner Tomáše Lormana, vypráví o chystaném stěhování a neskrývá při tom radost. Stejně jako neskrývá smutek, když hovoří o nemoci svého přítele či dojetí, přijde-li řeč na to, jak hodně je pro ně důležitá pomoc vedení a kantorů z dopravní průmyslovky v Masné ulici, kde Tomáš pracuje jako zástupce ředitele. Tu si ostatně nemůže vynachválit ani samotný pacient: „Mám obrovskou podporu kolegů, chodí mi sem každý týden pomáhat, to je nedocenitelné, bez nich by to opravdu nešlo…“
Čtyřicátníci Tomáš s Václavem jsou už několik let doma V Kotcích. V krásném bytě, v ulici, která – ač na dohled toho nejrušnějšího centra metropole – je až překvapivě klidná. Jenže… „jsme ve druhém patře památkově chráněného objektu, samozřejmě bez výtahu, navíc k nám vedou točité schody, takže nemůžeme ani používat klasický schodolez,“ vysvětluje Václav. „Ještě před rokem to nevadilo, jenže pak Tomášovi diagnostikovali ALS, onemocnění, které postupně vede k plné invalidizaci. Člověk je na vozíku, nemůže se hýbat a je odkázaný na pomoc svého okolí. Bylo jasné, že v našem bytě už nebudeme moci zůstat, partner by tu v podstatě byl uvězněný, bez možnosti dostat se sám ven,“ dodává.
Začali se tedy ohlížet po novém bydlení a kolegové z neziskové organizace Fokus Praha, kde působí jako psycholog a psychoterapeut, mu doporučili výše zmíněné kontaktní místo. „Poskytujeme odborné poradenství a podporu všem, kteří se potýkají s problémy spojenými s bydlením,“ objasňuje Antonín Krucký, který v magistrátním projektu Zabydlování a podpora v bydlení domácností a kontaktní místa funguje jako navigátor. Tomáš s Václavem jej oslovili v září a věci se okamžitě daly do pohybu. „Po pár dnech jsem se byl na objekty s bezbariérovými byty vhodnými pro vozíčkáře podívat, nabídli nám hned dva,“ pokračuje Václav. „Byt v Benediktské mi připadal od první chvíle úžasný – prostorný, prosklený, s komfortním zázemím, navíc je tam i pečovatelská služba, kterou budeme moci částečně využívat. Hned jsem volal Tomášovi, došlo mi, že to, co nás ve společném životě ještě čeká, může být v těchto podmínkách fakt hezké…“
Velkou výhodou také je, že Masná ulice, kde T. Lorman pracuje, je od Benediktské doslova za rohem. Bude tam tedy moci na vozíku dojíždět a ve své bezbariérové kanceláři se nadále podílet na tvorbě rozvrhů, suplování i dalších organizačních věcech.
Následovalo podání žádosti, sociální šetření, doporučení sociální komise a kladné rozhodnutí rady první městské části. Vše šlo jako po másle. „Bylo to tak neuvěřitelně rychlé, že nám to až trochu vyráží dech,“ nešetří slovy chvály Václav. „Všichni, včetně starostky Terezie Radoměřské a radní Ivany Antalové, která má starosti sociální věc, si naši situaci nastudovali, věnovali jí obrovskou pozornost a vyšli nám maximálně vstříc,“ doplňuje a přidává vzkaz těm, kteří se ocitli v podobné situaci: „Určitě se obraťte na kontatní místo! Pan Krucký nás celou dobu provázel, říkal nám, co bude dál, uklidňoval nás, pomáhal se všemi podstatnými kroky, dohlížel, abychom na nic nezapomněli. Cítili jsme z jeho strany obrovskou podporu, sami bychom to bez něj nejspíš do konce dotáhnout nedokázali…“