U busty někdejšího francouzského prezidenta Françoise Mitterranda se 14. července sešel starosta Prahy 1 Petr Hejma a 1. místostarosta Prahy 1 Petr Burgr se slovenským velvyslancem v Praze Peterem Weissem a členy sdružení Jazzová sekce. V Palácových zahradách ve Valdštejnské ulici na Malé Straně tak vzdali hold tomuto významnému politikovi. Busta se zde odhaluje opakovaně každý rok, letos je to už popáté.
Petr Hejma podtrhl význam někdejšího francouzského prezidenta v tehdejším východoevropském bloku: „François Mitterrand byl výrazným a pozoruhodným evropským a světovým politikem. V roce 1988 jsem ho tehdy vnímal jako 20letý student VŠE. Byl pro mě postavou – ač socialistického zaměření –, která se výrazně podílela na pádu komunistického bloku, jenž jsme si u nás doma moc nepřáli. S radostí jsem proto přišel podpořit tuto mimořádnou osobnost i činnost Jazzové sekce.“
Petr Burgr vyzdvihl roli Françoise Mitterranda a Václava Havla: „Je to výborný nápad každý rok odhalovat pomník. To jiní velikáni nemají, to má jen pan prezident Mitterrand. Připomenul bych 5. červenec letošního roku, kdy byla v Bratislavě odhalena Lavička Václava Havla. Jsem rád, že zde můžeme být s panem slovenským velvyslancem, protože Městská část Praha 1 má partnerský vztah právě s Bratislavou Staré Mesto a navíc François Mitterrand a Václav Havel k sobě patřili. Vytvářeli nový duch Evropy. Přál bych si, aby v Evropě bylo stále více Mitterrandů…“
François Mitterrand výraznou měrou přispěl k pádu komunismu ve střední a východní Evropě, když jeho návštěva v Praze koncem roku 1988 předznamenala listopadovou revoluci. Mitterrand se tu setkal s disidenty na dnes už legendární snídani.
Nešlo o utajovanou akci. Komunistický režim, který francouzského prezidenta na státní návštěvu pozval, o ní dopředu věděl. „Sejdu se s různými představiteli československé politické scény, včetně opozice. Budu mluvit otevřeně a očekávám, že se mi podaří urychlit současný proces změn,“ řekl Francois Mitterrand Československému rozhlasu v prosinci 1988 před odletem do Prahy.
Historicky první návštěva hlavy francouzského státu, výrazný moment pro československo-francouzskou diplomacii, ovšem nakonec zcela zastínila událost jiná a vyvrátila i obavy některých lidskoprávních organizací, že Mitterrandova cesta komunistický režim legitimizuje. Po oficiálních ceremoniích, návštěvě Lán, procházce po Karlově mostě a jednání s Husákem i generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem totiž usedl francouzský prezident ke společnému stolu také se signatáři Charty 77.
Alexander Dubček, symbol sovětské okupace v roce 1968, kterou Mitterrand zmínil hned po příletu, se setkání nezúčastnil – bylo mu znemožněno opustit Bratislavu. K jednacímu stolu v jídelně malostranského Buquoyského paláce tak nakonec usedlo „jen“ osm představitelů tuzemského disentu: Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Václav Havel, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Francouzskou stranu zastupoval nejen prezident Mitterrand a velvyslanec Humann, ale i ministr zahraničí Roland Dumas a dalších pět diplomatů.
Témata hovoru byla nasnadě. Komunistickým režimem perzekvovaní chartisté s francouzským státníkem mluvili o lidských právech a politické situaci v zemi, vyjádřili zklamání nad opatrnickou politikou Kremlu, respektive nad nulovými důsledky pražské cesty Michaila Gorbačova. Dostalo se i na vztahy mezi Československem a Francií; disidenti Mitterranda žádali o to, aby Paříž rozlišovala svou politiku vůči Moskvě a Praze.
Tradovanou se později stala především slovní výměna mezi francouzským prezidentem a Václavem Havlem – když se státník chartistů zeptal, jak se činnost disentu a obhajoba lidských práv promítá do jejich pracovní a rodinné situace, Havel odpověděl, že i nyní má s sebou kartáček na zuby, protože neví, jak celý den skončí. Sám navíc nepočítal ani s tím, že se setkání uskuteční. „Byl jsem si jistý, že nám zabrání se na ambasádu dostat a vezmou nás k výslechu. Ale nezastavili nás,“ vzpomínal později.
Jedním z osmi odpůrci režimu, kteří se památné snídaně zúčastnili, byl také Petr Uhl. Podle něj to byla úžasná podpora. „On byl první hlava státu, která se s námi setkala. Byla to jeho jasná podmínka. Husák, Jakeš a další věděli, že pokud by to setkání překazili, on nepřijede, nebo se s nimi nesetká,“ vysvětlil pro irozhlas.cz.
Uhl vzpomínal, že při snídani diskutovali tak dlouho, že Mitterrand nestihl jednání s Husákem: „Jeho přijetí u Husáka bylo kvůli tomu, že jednal s námi, o půl hodiny později. A Husák to věděl. Bylo to mezinárodní uznání disidentů, vyjádření podpory demokratické opozici. To byl hlavní vzkaz snídaně z roku 1988. Bylo to rok před revolucí, rok před pádem berlínské zdi.“
François Maurice Marie Mitterrand (1916–1996) byl francouzským prezidentem zvolen za socialisty poprvé v roce 1981 a podruhé v roce 1988, kdy ve druhém kole porazil pozdějšího prezidenta Jacquese Chiraca. Předtím dvakrát kandidoval neúspěšně. Zemřel v roce 1996.
Zdroj: čt24.cz, irozhlas.cz
