Romské slovo kamiben vystihuje něco, co přesahuje samotný pocit lásky v běžném smyslu – je to hluboký a mnohovrstevnatý pojem, který zahrnuje lásku ve všech jejích podobách. V romské kultuře láska není jen romantickým citem nebo náklonností k jednotlivcům. Je propletena s tradicí, rodinou, vášní a především svobodou. Kamiben je tedy spíše životní silou, která ztělesňuje hodnoty, vzpomínky a touhu po životě, který je autentický a nespoutaný.
Tato láska se skrývá „mezi světlem a stínem,“ což vyjadřuje její subtilnost a moc. Je to něco, co nelze přímo uchopit – vnímat kamiben znamená cítit ji v ozvěnách, které ovlivňují životní příběhy a připomínají, že láska může být jemná, ale i nezkrotná, tichá, a přesto plná vášně. Takto pojatá láska rozbíjí časové a prostorové hranice, spojuje generace a propojuje všechny, kdo ji zažívají, jak v časech radosti, tak v okamžicích bolesti.
V každém kerďipen (díle) a paramisi (příběhu) vystaveném v duchu kamiben tedy zaznívá něco mystického – něco, co není možné popsat jediným slovem. Tato síla je krásná i surová, zranitelná i silná, tichá a přitom plná hlasu. Kamiben je tedy víc než slovo. Je to základní energie, která pohání srdce, proplétá osudy, překonává předsudky a nese v sobě odkaz, který je důležitý pro každou generaci.