Výstava „Ivan Bukovský – 70“ v Královském letohrádku

Až do 27. září tohoto roku se veřejnosti dostává mimořádné příležitosti zhlédnout tvorbu předního českého figuralisty Ivana Bukovského v úžasných výstavních prostorách Královského letohrádku. Diváci zde autorovy monumentální plátna mohou vnímat a prožít naplno. Představovaná expozice je zároveň i rekapitulací jeho tvorby. Dílo Ivana Bukovského v Královském letohrádku není jen ohlédnutím, ale zprávou o malířově tvorbě od výchozího bodu po současnost.

Malíř touto výstavou završuje oslavy svých sedmdesátin. Přestože se mnohá jeho plátna stala součástí veřejných a soukromých sbírek v Evropě, USA, Izraeli nebo třeba i v Jižní Koreji a nebyla do Královského letohrádku propůjčena, vystavená díla komplexně reprezentují tvorbu předního zástupce české expresní figurace druhé poloviny dvacátého století, čítající několik dekád.

Výstava je zajímavá tvůrcovým poutem k mytologii, barokně monumentální výpovědí o podstatě individuálního bytí, sugestivně zachycenou barvou na plátně. Pro vnímavé oči je bohatá tvůrcovým poutem k hrůzám holokaustu i mytologii a symbolice křesťanství. Umění, které „má člověka chytit za pačesy a protáhnout ho trním“, řečeno Bukovského slovy. „Prezentace ´Ivan Bukovský – 70´ není pouhým ohlédnutím za mistrovou tvorbou, nýbrž zprávou o malířově tvorbě od výchozího bodu po současnost,“ říká Jiří Jaskmanický, kurátor výstavy a ředitel společnosti Mozaika, která výstavu uspořádala společně s Kanceláří prezidenta republiky a Správou pražského hradu.

Výstava je završením série prezentací, které proběhly k autorovým sedmdesátým narozeninám v loňském roce (v pražské Novoměstské radnici, příbramském Ernestinu a v Galerii na západní terase Bratislavského hradu), a proto je zcela příznačné, že skončí právě den před autorovými jednasedmdesátinami.

Ivan Bukovský se narodil v Praze 6. června 1949 židovským rodičům, kteří měli to štěstí, že přežili pekla nejenom Terezína, ale i koncentračních táborů Osvětim a Ravensbrück. Ivan vyrůstal ve šťastném rodinném prostředí, ovlivněn spíše křesťanskou kulturou a řeckou mytologií. Židovskou kulturu objevil až při návštěvě příbuzných v Izraeli roku 1964, kde si plně uvědomil své kořeny i osudy rodičů za holokaustu i celého Židovstva, což pro něho znamenalo i zásadní budoucí orientaci ve výtvarné tvorbě.

Bukovský absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara v letech 1964–1968, o tři roky později nastoupil na AVU v Praze, do ateliéru prof. Jana Smetany. Jako výrazný talent obdržel v létě 1974 studentskou Cenu 17. listopadu. V roce 1976 poprvé samostatně vystavuje v legendární Malé galerii Divadla v Nerudovce. Z řady jeho prezentací té doby vyčnívá jeho účast na významné generační Výstavě mladých v Mánesu 1976. Po absolvování akademie se žení a stěhuje se na Dobříš a posléze do Příbrami, kde žije, tvoří a jako pedagog výtvarného umění i přednáší dodnes. Ve své tvorbě se celoživotně věnuje figuře a portrétu. Od klasického pojetí a realismu až po snové či abstraktní vyjádření s respektováním základních zákonů malby a obrysů. Pro náměty si chodí v posledních letech čím dále více do mytologie a judaismu.

Jeho tvorba je ověnčena řadou významných domácích i zahraničních ocenění, mj. získal kupříkladu Cenu grafiky z trienále protiválečné kresby z Polska, svým uměním vítězil ve Španělsku i Itálii, odkud si opakovaně odnesl prestižní Cenu kritiky. Dílo Ivana Bukovského je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách, má za sebou desítky samostatných i společných výstavy doma i ve světě.

Naše doporučení: zajděte si do Letohrádku královny Anny do Královské zahrady Pražského hradu, otevřeno je denně od 10 do 18 hodin.

Zdroj: hrad.cz